Rubrika: Kočka na každý den

Poslední článek májového měsíce. Říkala jsem si, že sem musím napsat teprve, až uběhnu aspoň 10 kilometrů. Nebylo mi však poslední dny dobře a ani jsem neměla čas. Až dnes jsem tu desítku pokořila. 😀 Já vím, je to blbost se tak týrat, ale bohužel mi tento zlozvyk zůstal z dětství. Když neudělám tamto, nebude…

Tak jo, půjčila jsem si dneska v knihovně dvě knížky od Kundery. Ne, že bych byla jeho fanoušek, ale chtěla bych zjistit, co na něm všichni tak vidí. Vím, že jsme se o něm učili na gymplu, ale všechno, co jsem o něm věděla, jsem zapomněla. Zjistila jsem, že je Kundera populární hlavně v cizině….

Poslední dny máme tolik akcí! Připadám si taky trochu jako kavárenský povaleč.:) Ale v pátek to bylo víceméně z nouze, i když jsem si ten pětihodinový pobyt v kavárně Ve Věži celkem užila. Ještě štěstí, že už jsou otevřené všechny podniky, jinak bych musela pravovat na chodníku. Bolí mě hrozně ruce, přitom jsem nic těžkého…

Pátek 13. se dneska fakt moc nevyvedl. Kdo by to taky čekal, že? Doufám, že víkend bude příjemnější. Snad se ještě teď večer neutopím v bazénu. To by ještě scházelo… Zítra hlídáme moji babičku. Vím, že to bude dost náročné, ale moc se na ni těším. Připravila jsem pro ni tiramisu. Snad ji dokážeme zabavit…

Jinak to nešlo vyfotit Hopsalku s věnečkem pampelišek. 🙂 Pořád sebou mele, takže jí i na ocase zůstal tak pět vteřin. To s Rózou jsem byla za ty poslední dny jen krátce na pastvě. Je nepříčetná. Doma i venku. A to nepotkala kromě Hopsalky ještě nikoho. Včera se k nám přišel lísat úplně cizí kocour….

Packy rozbolavělé, plné puchýřů, hlava třeští, svaly bolí, ale radost neskutečná, že jsme to dali. Zažili jsme neskutečné dobrodružství plné bloudění, znovunalézání, ztráty naděje i objevování nových cest, objevení nové naděje, radosti, rozkvetlých kytiček, spálených stromů, odpadků, samoty, bolesti, deště, sluníčka a jeho západu i tmy…. Ušli jsme i s blouděním a zastavováním za 8…

Dnes mi bylo k ránu tak špatně, že jsem nemohla znovu usnout. Ach jo. Dokonce jsem musela šahnout po prášku, to dělám fakt jen výjimečně. :-/ Těším se, až si dopřeju trochu odpočinku. Pár dní bez starostí. Snad vše klapne. Uvěřím tomu, až se dostaneme na palubu letadla. Kdo ví, třeba potkáme nějaké zajímavé kočky….

Taky máte pocit, že ten týden strašně rychle utekl? Já ano, je to určitě díky Velikonocům, mám pocit, že je teprve čtvrtek. A přitom už víkend zaklepal na dveře. Taky máte pocit, že se během pár dní všude rozmohly objížďky? Jako by se všichni silničáři naráz domluvili a uzavřeli půlku silnic, po kterých normálně jezdíme….

Hezké Velikonce všem! Róza se cítí zas jako doma, beránek se naštěstí nerozpad, vajíčka se obarvila v cibuli a nádivka snad taky bude. Sluníčko svítí. Tak co víc si přát. Snad jen aby bylo doma trochu větší teplo. 🙂

Řítíme se z kopce dolů. Aneb jak by řekl jistý pán „už padáme a není cesty zpět“. Tenhle víkend byl jako kdybych prožila minimálně týden. Tolik jsme toho zažili.. A taky za to určitě může počasí, které se měnilo snad každou minutu! Připadalo mi pak, jako bych prožila víc dní za sebou. Mělo to vlastně…