Víc jak týden jsem se tu neukázala. Žádné pomalé osmělování mě bohužel nečekalo. Všechno jde ráz naráz. :-/
Už mě dost bolí oči. Hodina a půl přesčasu je na mě moc. Ven se mi nechce, když leje jak z konve. Přitom mi chybí příroda, chození po horách, běh a průzkumy. Leda se zavrtat v posteli s nějakou knížkou. A kočkou. 🙂 Už se taky těším, až si přečtu Lidé a Země. A Moji Zemi. Tak mě mrzí, že tento báječný časopis už nebude vycházet. Všechno hezké končí. Všechno, co dává nějaký smysl, zaniká…
Už se těším, až budeme mít všechno vyprané. Nesnáším hluk pračky.
Tuhle dvojnici Rozárky jsme potkali jeden den náhodou při procházce k vodopádu. Více o této kočičce napíši v dalším článku. Já si myslím, že to je holka, můj milý však tvrdí, že je to chlapák. Tak zatím můžete hádat..