Hlína, hlína, hlína, všude samá hlína. V hlavě mám taky hlínu. Nechci to slovo už dneska slyšet! Ale přesto ho budu muset ještě dnes párkrát vyslovit. :-/ Připadám si jak ta slepička, co sháněla pomoc pro kohoutka a lítala po celé vesnici. Budu se modlit, aby mi aspoň dva ze čtyř sousedů řekli své „ano“.
Půjdu běhat. Jsem tak rozladěná, že bych nejraději utekla co nejdál. A nakonec půjdu i s D. Myslela jsem, že to s ní snad ani dnes nepoběžím, ale namočila se do naší akce „hlína“ též, tak si obě dvě chceme trochu vyčistit hlavu. I když nevím, zda to ještě půjde. Mračna se začala stahovat nad námi už na začátku srpna a od té doby je obloha jen černější a černější. Říkám si, zda se situace zarazí na začátku října, nebo se v prosinci propadnem až do úplné tmy.
Tuhle skladbu poslouchám teď několikrát denně. Jako by mi mluvila z duše. Někdy ji zpívám dokonce spolu s Renaissance. Když jsem sama, nebo když jsme jen ve dvou doma….