Krásné video s mejma děsnejma kecama. Proč já tu pusu nezavřu.
Made by Petr.
„Kdyby bylo možno zkřížit člověka s kočkou, pak by byl mnohem dokonalejší. Jen kočka by si značně pohoršila.“ Mark Twain
Krásné video s mejma děsnejma kecama. Proč já tu pusu nezavřu.
Made by Petr.
Každý den, kdy se tu probudím a musím se zvednout z postele a přemluvit se k tomu, abych vyšla ven, v duchu doufám, že se dožiju okamžiku, kdy řeknu Praze sbohem. Praha je pro mě vězení, ze kterého není teď úniku. Aspoň si tu připadám jak lapená…
Ten sen se mi zdál už několikrát. Poprvé to bylo tu noc, kdy jsem vylezla na Trolltungu.
Pokaždé to začíná trochu jinak. Sedím na špičce jazyka, dívám se dolů a krajina za mnou mi připadá tak nereálná. Chci si na ni šáhnout. Zjistit, jestli je to…
Nesmím se těšit, nesmím se těšit, prostě se vůbec netěším. Dva dny bez práce jsou fuč, strach z návštěvy zubaře je taky fuč, jen velký kráter mi zůstal v puse a nic víc. Nezbývá než škrtat a přetrpět osm dní v práci. Tabulka už je z víc jak z…
Nesnáším návraty a nesnáším, když musím přijet domů. Když se mi chce zůstat tam, kde jsem, kde se mi líbí. Co doma, když vás tam nikdo nečeká? Nikdo se nezeptá, jak jste se měli a co jste zažili. S nikým si nemůžu už vyprávět o tom, jaký ten výlet…
Koťátko z Lipnice, které vyrazilo na průzkum zpoza plotu. Mňoukavé, nebojácné a tulící se, které jsme bez ohledu na to, že nás sledovala majitelka, hned opusinkovali.
Je tak maličké, teprve objevuje svět. Kéž mu štěstí přeje.
Milovníci koček by mě asi prokleli, že dávám na kočičí blog psa. Ale je to tak, poslední dobou přicházím na chuť i psům. Aspoň některým rasám. Tento psík nás doporvázel celou cestu z parkoviště na rozhlednu Veselý vrch. Jako kdyby k nám patřil…
Včera mi můj milý ukázal hustý video. Spousta lidí natáčí klipy ze svých cest,ne že bych je sledovala, ale tento pár se mi fakt zalíbil. Už jsem shlédla několik částí. Něco takového bych taky chtěla podniknout, třeba se mi poštěstí aspoň v příštím…
Vím, že těšit se dopředu se nemá, ale přesto se těším. Až vypadnu, až zmizím někde v zelni, až budu v lese, mimo civilizaci a všechny ty lidi. Počítam minuty každého dne a přeju si, aby to rychle uteklo.
I tento prodloužený víkend se snad konečně…
Jen jediný tvor mi nenadává, že zlobím, nevyčítá mi nic, neříká, že mám debilní přání, sny a nápady.
Dokáže mě vyslechnout a neargumentuje hned proti. Je potichu a přitom pořád vedle mě. Vnímá mě. Vrní mi do ucha a je při mě, když se probudím…