Přijela jsem domů a čekaly tu na mě dva pohledy. Jeden bohužel trochu poškozený, ale stejně se mi moc líbí.
Omlouvám se za tu kvalitu. Bohužel doma žádný dobrý foťák momentálně nemáme. Tento pohled je od Mary z Minsku. Na pohledu je hrad Mir…
Kočičí jistoty
Máme tu zase pátek, takže pro většinu lidí začíná dvoudenní pohov a odpočinek od práce. Ani jsem se nenadála a jsem zase v Praze. Ve středu večer jsem při setkání s kamarádem úplně zapomněla na čas, takže jsem se vrátila na byt až kolem půlnoci…
Studánka
Obyčejná studánka, kterých v přírodě najdete spoustu. Nevím proč, ale tahle mě vždycky fascinuje. Když jdu navštívit tetu a strejdu, kteří žijí na okraji lesa, vždycky do ní musím nahlídnout. Někdy je skoro celá vyschlá, někdy ne. Od louky je co…
Kočka z porcelánu
Zvláštní to týden. Připadá mi, že mám o dost víc volna než normálně. Pondělí celé odpadlo a dnes jen zumba. Večerní hodina se nekoná, ale zítra už jedeme naostro. Ještě si musím přečíst několikrát svůj text. Nazpaměť se ho ale nenaučím. Asi by mi…
Když jsem a nejsem doma
Mám neblahé tušení, že se zítra nedostanu na blog, a tak si to pro strejčka vynahradím ještě dnes. V hlavě mi teď hrají valčíky, doufám, že zítra jich pár dáme. Vůbec se už moc na tancování těším.
Před chvílí se mi podařilo dopřeložit text od…
Díky za dnešní den
Super den, už dlouho takový nebyl. V rodinném kruhu, s psaním deníku a dopisů, s anglickou konverzací a večerní návštěvou naší sousedky a jejích dvou dcer. Z domu jsem nevytahla ani patu. Dozvěděla jsem se dneska spoustu zajímavostí o cestování…
Paule Pizolka, Arnulf Zitelmann
Paule Pizolka oder Eine Flucht durch Deutschalnd je kniha, kterou jsem četla víc jak měsíc. Zaujala mě v zahraniční knihovně v Brně, a protože mám ráda příběhy z druhé světové války, tak jsem si ji půjčila. Kniha nabízí pohled na druhou stranu…
Změna povahy
Ahój! Konečně! Mrzí mě, že jsem se za posledních pár dní nedostala na blog a trochu na tom má zásluhy jeden člověk, kterého raději nebudu jmenovat. Myslím, že čas bych přeci jen i našla, ale toho mála klidu, co se mi v Brně naskytlo, jsem využila…
Just dance!
Dvoje tancování v jeden den a k tomu ještě hned za sebou je zabíračka. Myslela jsem si, že když se nevydaří jedno, tak aspoň to druhé. Ale příjemně mě překvapilo, že jsem si užila jak klasiku a latinu (v malé skupince: Lída, Martin, Tom a já) tak…
Z vídeňského parku v Prátru
S Petrou jsme šly od pouťových atrakcí směrem k Dunaji. Párkrát jsem se během cesty zastavila a zmačkla spoušť. Ani jedna z nás neměla tušení, že z toho vyjde něco takového. Na tuto fotku jsem docela hrdá, bráchovi se tak zalíbila, že si ji nechal…