Máme tu zase pátek, takže pro většinu lidí začíná dvoudenní pohov a odpočinek od práce. Ani jsem se nenadála a jsem zase v Praze. Ve středu večer jsem při setkání s kamarádem úplně zapomněla na čas, takže jsem se vrátila na byt až kolem půlnoci. Zato jsem získala spoustu tipů..kde hledat příležitosti k cestování, práci, dobrému jídlu apod. Rozpovídala jsem se o cestování a i M. mi povídal, kde všude byl a co podnikal. V kavárně Falk je pokaždé příjemně, nevím, jestli to je těmi červenými sedačkami, nebo tím, co si objednáte(já si dala koktejl a když mi ho přinesli, tak na okrajích sklenice bylo napíchané ovoce), nebo tím, s kým tam jste. Čtvrtek jsem měla takový rozlítaný a na bytě jsem se jen na chvíli zdržela kvůli jídlu. Náš text na „dlouhé noci“ jsme nakonec myslím přečetli hezky, akorát L. chyběla. Prozváněla jsme ji, ale nestihla to. Její text musela číst Nikola. Člověk by neřekl, že na téma Wurst se toho dá tolik vymyslet. Nejlepší to opět podle mě měli Richard a jeho neznámá kolegyně. Pojali to z přírodovědného hlediska a my jsme se mohli potrhat smíchy, když nad párkem stáli v ochranných oblecích s brýlemi a plastovým kšiltem jako dva zapálení vědci.
Dnes je super den, vysvitlo sluníčko, tak mi ani nevadí, že budu muset jít do centra. Našla jsem na neděli totiž na poslední chvíli brigádu. Paráda! A taky si jdu vyzvednout reklamované boty. Na večer nám přijde návštěva.
Užijte si víkend!
Čtu jednu knížku v němčině (Nathan und seine Kinder) a taky jendu v češtině- o řeči těla. Rozárka má taky svoji řeč těla, teď se tváří zrovna docela znuděně 😀
