A víkend jako by nebyl. Zase mám před sebou pět dní trýznění a přetvařování se v práci.
I když pár vzpomínek z dneška a ze včerejška by tu bylo. Někde v dáli vidím společnou snídani na mostě, bláznivou akci pořádanou ještě bláznivější skupinou lidí z Brna. Koho by napadlo jít přes půlku Brna se stolem na hlavě, nebo s židličkama v ruce? Koho by napadlo postavit si je v devět hodin ráno na jednom úplně nezajímavým mostě a vybalit kafe, džusy, koláče a další zásoby? Jak romantické.. nevím teda, jestli se dá říci, že skupinová akce o jedenácti lidech je romatická, ale pro mě rozhodně měla zvláštní kouzlo. Dozvěděla jsem se, že se nejedná úplně jen tak o obyčejný most. Je to most, který vede do bývalé továrny. Továrna se má bourat a spolu s ní i tento most. Uspořádat snídani na tomto mostě bylo snem jednoho z účastníků této akce, který bydlí poblíž- v Husovicích. Symbolicky jsme se s tím mostem vlastně rozloučili.
Vzpomínám taky na velikou em há dé párty na Antonínské a v Lužánkách, na langoše a pivko v parku, na rozhovor se Sojkou a na děsné vedro..
Celý týden jsem se těšila na nedělní výlet do zahradnictví. Našla jsem v Mělníku jedno, které má otevřeno i v neděli. Udělali jsme si radost hned několika úlovky. O tom ale snad někdy jindy. Celý den jsme se zahradničili a stihli jsme toho docela dost včetně zasazení černého rybízu. Vlastně jen jednu věc jsme nestihli a to je posekat svah a nepřístupná místa. Přemluvila jsem svého milého, aby mě naučil s křovinořezem. Je to teda fuška, hlavně z toho bolí ruce. Nechápu, jak s ním děda mohl vydržet tak dlouho sekat. Hrozně ten stroj brní do rukou. To bych nebyla já, aby se mi asi za 15 minut neporouchal. Jenže zrovna u tohoto elektrického se často porouchává prý nějaká součástka. Na opravu jsme se nakonec vykašlali, takže nezbylo než vytrhávat trávu a plevel ručně. Aspoň trochu to šlo. Kromě báječných rajčat, která nám postupně dozrávají, jsem objevila ostružiny. Samozřejmě, že ty nejzralejší jsou na tom nejnepřístupnějším místě. Takže jsem si připadala trochu jak v té básničce slavík a růže. Slavík se nabodává na růži, aby dostala červenou barvu. Já jsem se nabodávala na větve od šípků, abych dosáhla na ostružiny. Natrhala jsem jednu sklenici, zbytek musí ještě dozrát. Stejně se ale ještě vydám na průzkum ostružin i mimo naši zahradu. Vím, že kolem jich loni rostlo habaděj.
ostružinovorybízový koláč
