Když už se dneska všechno po* ralo, udělala mi radost aspoň tahle gerbera. Kolega v práci je přinesl všem ženám v našem týmu prostě jen tak. A že je žen v našem týmu spíše poskrovnu. I když se vlastně v chlapském kolektivu cejtím docela dobře. Strašně se mi líbí, že si pro nás vybral žlutou barvu. Žlutou mám moc ráda. Tenhle týden byl hrozně hektický, v práci je na nás velký tlak a já už se bojím vyslovit slovo „Madrid“. Je to skoro zakázané slovo. Víme totiž, že s ním jsou spojené samé problémy. Proč někdo pojmenoval tuhle doménu a celý proces migrace po španělském hlavním městě? V Madridu jsem nikdy nebyla, ale i tak si myslím, že si to prostě nezaslouží..
Dalšími zakázanými slovy jsou „kamínky“ a „umyvadlo“. Hlavně teda ty „kamínky“. Však jsem taky do středy ze sebe smývala špínu z pryskyřice a lovila kameny pomalu ve vlasech. I když se teď sami sebe ptáme, bylo to všechno vůbec k něčemu dobré? Jsme tak trochu jak Pat a Matice.
