Horko až k upečení, lidi se přepli na zpomalený režim, každý by nejraději skočil do bazénu, do rybníka, či do moře. Já na tom nejsem jinak. Co ale nechápu je stálý humbuk, který se kolem toho dělá. Především v médiích mi to vadí. Na jednu stranu jsme byli otráveni z toho, že v červenci pár dní/týdnů neustále pršelo. Lidé na to nadávali a přáli si užít si dovolenou v přírodě na vzduchu a ne někde zavření v domě. Tenhle rok prý bylo nejdeštivější léto za x let, alespoň jsem se to několikrát dočetla. Když jsme se konečně dočkali sluníčka, jako by se všechno obrátilo. Každý se vymlouvá na to, že je příliš horko na to něco dělat, ba dokonce se bojí vyrazit ven ze své ulitky na sluníčko. Taky se ráda zchladím ve stínu baráku, ale člověk by to neměl zas přehánět a být tak outlocitný, protože čím víc se bude před sluníčkem skrývat, tím horší pro něj bude příchod ven. Naříkání nad tím, že je mu z počasí špatně, se může tak lehce stát realitou. I když někdy to realitou bohužel doopravdy je..
Jsem strašně ráda, že jsem měla tak aktivní prázdniny. Díky nim jsem se stala vůči sluníčku, myslím, trochu odolnější. Teď mám trochu pocit, že ostatní kolem mě jsou jak krtci-viz. můj brácha. Doufám, že jen tak hned taky nezkrtkařím 😉
Upřímně si myslím, že lidi v našich končinách počasí moc hrotí. Buďme rádi, že je hezky, je léto a k tomu vedra patří. A i ty lijáky. Nechápu, proč musíme být věčně nespokojení a chtít, aby bylo po našem.
A jak to vidíte vy? Máte radši zimu, sníh a déšť, nebo jste raději teplomilní tvorové?