Během našeho sobotního běhu jsme s mým milým potkali ve Mšeně partičku tří koček, která měla sněm přímo na jednom z bočních náměstíček. Nejspíš šlo o sourozence. Možná ta bílozrzavá kočička byla maminka těch dvou tříbarevných. Nevíme. Kočičky se nás trochu bály, ale byly zároveň zvědavé a zdálky se nám pěkně předváděly. Zajímalo by mě,…
Hody, hody, doprovody
Hezké Velikonce všem! Róza se cítí zas jako doma, beránek se naštěstí nerozpad, vajíčka se obarvila v cibuli a nádivka snad taky bude. Sluníčko svítí. Tak co víc si přát. Snad jen aby bylo doma trochu větší teplo. 🙂
Zklidnění
Píšu velikonoční pohlednice. Vím, že nejspíš nedorazí včas, hlavně ta do Brazílie bude mít dlouhou cestu. Ale myslím, že udělají radost i tak. Poslední dny jsou takové rozbouřené, máme tolik starostí. Ale jsou to vlastně radostné starosti. Když se pak projdu po vesnici, stoupnu si na hráz našeho rybníka a pohlédnu na svět odrážející se…
Tolik dnů v jednom víkendu…
Řítíme se z kopce dolů. Aneb jak by řekl jistý pán „už padáme a není cesty zpět“. Tenhle víkend byl jako kdybych prožila minimálně týden. Tolik jsme toho zažili.. A taky za to určitě může počasí, které se měnilo snad každou minutu! Připadalo mi pak, jako bych prožila víc dní za sebou. Mělo to vlastně…
Ven!
Nemůžu se dočkat, až vyletím do přírody. Až se poválím v trávě s kočkama, a pak se rozběhnu do lesa. Budu pelášit někam hodně daleko. Fakt! To je to jediný, na co mám teď náladu. 😀
Kanellbullar
Minulý pátek jsem se dala do pečení skořicových šneků kanellbullar. Ve Švédsku jsou tak oblíbení, že dokonce 4. října slaví jejich den. Zkoušela jsem je péci poprvé. Recept jsem našla na těchto stránkách. Autorku paradoxně od vidění znám, protože se pohybovala ve stejný čas jako já na univerzitě v Brně a dokonce jsme spolu chodily…
Neustále v pohybu
Včera večer jsme úplně odpadli. Vlastně padáme na hubu už od pátku. V sobotu jsme před závodem i po něm makali jak šroubci. Ani tma nás nezastavila. Když máme nůž na krku, nedá se nic dělat. Jen je to trochu smutné, že jsme na všechno úplně sami. Jen my dva. Každý se ptá, jak to…
Mé výtvory aneb památka na dnešní den :-)
Malovat fakt neumím, ale chtěla jsem vytvořit na náš závod nějakou památku. Kamínky jsem sebrala ve čtvrtek při posledním tréninku na stezce, kde trénujeme s D. Jeden dám vybrat D., ostatní rozmístím někde na trase závodu…ale samozřejmě až někdy po závodu, abych na to měla klid. Tak snad doběhneme všichni v pořádku. 🙂
O plánování, sportu a našem novém miminku
Konečně je už čtvrtek. Vyhlížím ho od úterý. Včera jsem měla dokonce zdání, že už čtvrtek nastal, což se mi vymstilo. Mám totiž jedno malé překvapení, které si musím vyzvednout. Chtěla jsem to udělat právě už včera, ale když jsem přišla k obchodu, zjistila jsem, že není čtvrtek a že mají odpoledne zavřeno. Ach jo….
Jirka je opět u nás!
Po víkendu jsme jak zpráskaní psi. Sotva se ploužím a na běhání to opravdu dnes nevidím. Oči by běhaly, ale tělo nemůže. Od rána do večera jsme se nezastavili, přitom ještě není všechno hotovo. Dny nám zpestřily naše kočky. Po dlouhé době se k nám přišel podívat zase kocour Jirka. Měli jsme ho na zahradě…