Prostě se u nás v neděli večer objevila za dveřmi a když jsem je otevřela, vlezla dovnitř, jako by k nám chodila každý den! Kočička, která ještě nemá jméno, se vyznačuje svým hlasitým vrněním a obří přítulností. Je nevymazelná. Jako by spadla z čirého nebe! Pobývá u nás každý den. Ve středu pomáhala chlapům nosit topení a nám vlezla až skoro do postele. Pletla se všude, ale chlapi naštěstí měli kočky rádi a dokonce je hladili. Nejdřív se mi to nezdálo, ale jeden z těch chlapů řekl, že je těhotná. Asi má pravdu. Břicho má nezvykle široké narozdíl od hlavy a zadní části. Kocouři za ní lítají a pronásledujou ji po celé zahradě. Chudinka, je to ještě přeci koťátko. Přijde mi, že se jí Hopsalka vysmívá. Moc se v lásce nemají. No jo, najednou je Hopsalka zkušená dáma. 😀 Čekáme, až ji pojmenuje dcera naší sousedky. Koťátko se samozřejmě stavilo i u nich. Nevím zatím, jaké bych jí dala jméno. Na zahradě už máme mírně překočkováno. Hopsalka, Nejirka, Jirka, obří Supan s obojkem, teď tohle kotě a ještě jsme viděli jednoho tmavě mourovatého kocoura. Co týden, to nová kočka. 😛
