V předvečer zkoušky ze švédštiny je tento článek celkem příhodný. Přinesla jsem si totiž v úterý domů svázané Aja Baja i Sverige.
Mám z něj takovou radost! Budu ho opatrovat jako oko v hlavě. Aja Baja i Sverige je pro mě důkaz, že svět byl kdysi normální. Protože teď se tomu dá stěží věřit. Důkaz toho, že jsem kdysi byla normální studentkou s vášní pro cestování, bezstarostná a hlavně s normálními sny o životě, který mám před sebou. Když jsem letos v lednu v Piešťanech dělala korektury švédského blogu (máma je už nestihla dokončit), říkala jsem si, že jsem to snad ani nenapsala já. Čišelo z toho takové nadšení, taková zapálenost a zároveň obrovská otevřenost. Nechápu, jak jsem mohla toužit pořád po společnosti tolika různých lidí.. Nechápu, s jakým množstvím lidí jsem byla v kontaktu a na kolik akcí jsem pořád chodila. Mít se tak, jak jsem měla tehdá, se mi už bohužel nepoštěstí. Napadlo mě, že švédský blog může někdo za pár let smazat, že může zmizet, a tak jsem si uschovala své vzpomínky na toto krásné období v této knize. Kniha je jen jedna. Plánuju udělat ještě jednu v kroužkové vazbě. To bude všechno. Nikde jinde Aja Baja i Sverige vydávat nebudu. Na to mi připadají články až moc soukromé. Blog si sice může zatím najít každý, ale tato vázaná kniha my myslím bude stačit. Nevím, jestli se uchová třeba alespoň pár desítek let a nevím, jestli si ji ještě někdo přečte. Pro mě to ale význam má- mít své vzpomínky uspořádané a kdykoliv si zalistovat a připomenout si na víc než šest seti stránkách, že jsem svět kdysi vnímala úplně jinak.
