Připadám si jak poslední samuraj. A to téměř každý den.
Brácha to řekl dobře, jsme dva poslední samurajové, co tu zbyli.
A tak mě napadlo zajet dnes do supermarketu a koupit úplně všechno, na co mám chuť. Všechno, co mě praští do očí a po čem zatoužím. K čemu se pořád peskovat a kupovat nejlevnější věci, když po vás stejně vesměs všechno schramstne stát. I Rozárce jsem dopřála a koupila jí třikrát balení kapsiček po dvanácti s nejrůznějšími příchutěmi, různé kočičí mňamky a paštiky. Zaslouží si to, chudinka. Včera podstoupila návštěvu veterináře a myslím, že na ni dlouho nezapomene. A tak jí ten stres musím vykompenzovat. Sobě jsem si koupila několik druhů džusů, ledových čajů, Lambrusco, mléko, kefír, šlehačku, lovečák, spoustu druhů zeleniny, chléb, celozrné rohlíky a mnoho dalšího.
Úplně nakonec jsem zajela na myčku. Ještě nikdy jsem nebyla na myčce, kde auto čistí kartáče a kde člověk vůbec nevylejzá z auta. A tak jsem nejdřív se zmrzkou v ruce sledovala, jak do ní auta vjíždí a vyjíždí. A jdeme na to, Fábinko. Pánovi na začátku myčky jsem řekla, že jsem ještě nikdy na takovéto myčce nebyla. Všechno mi pořádně vysvětlil a Fábinka vyjela ven pěkně nablýskaná. Určitě má radost, že jsme ji dali po dlouhé době do pucu a že se o ni staráme.
