Nejoblíbenější knižní postava. Jasně, že Bartimaeus! Nad tím nemusím ani vteřinu přemejšlet. Od té doby, co jsem ho poznala, je tu pořád se mnou. A je to už hezkých pár let, co se známe. Poznali jsme se, když mi bylo patnáct a jemu necelých pět tisíc let.
Bartimaues je džin, džin střední úrovně, který nechce připustit, že existují mocnější bytosti než on. Nesnáší, když mu někdo říká démone, má rád volnost a štve ho, když musí sloužit dvanáctiletému klukovi. Nejlepší jsou jeho poznámky pod čarou, kdy Bartimaeovi můžu nahlídnout do hlavy a přečíst si jeho myšlenky. Jeho vtípky a suchý humor mě kolikrát při čtení knížky pěkně rozesmály. Bartimaeus si nenechá nic líbit, občas se mu jeho riskování ale vymstí a ocitne se v nezáviděníhodně situaci, např. v ocelové míse plné polívky;). Bartimaeus je občas tvrdohlavý. Může měnit podoby. Nejraději se však mění v mladého chlapce zavinutého do bílého roucha- do Ptolemaia. Bartimaeus byl nejvěrnějším slouhou Ptolemaia, měli mezi sebou velmi silné pouto. Zachránil Ptolemaiovi život.
Když je slabý, musí se vrátit do svého domova..do svého světa, dokud nezesílí. Bartimaeus není černobílá postava, čtenář až téměř do poslední chvíle neví, jaký vlastně je.. jaká je jeho pravá tvář. Až po přečtení všech dílů, se mi vyjasnilo. Je těžké ho přiblížit někomu, kdo ho nezná. Možná každý, kdo tu knihu četl, měl, či stále má svého Bartimaea, třeba se trochu lišil od toho mého. Můj Bartimaeus je tu pořád mnou, sice už ne tak intenzivně, jako to bylo při četbě knížky, ale stačí, když na něj pomyslím.. Přilítne mi do hlavy a pohladí mě po duši.