Při jedné z našich procházek po Sankt Englmaru jsme potkali tuto dámu. Seděla u jednoho domku a když jsem na ni zamňoukala, zvědavě vyrazila kupředu. Přišla k nám až na chodník. Byla zvědavá, kdo ji to přišel navštívit. Myslela si, že jsem taky kočička. Několikrát jsme ji pohladili. Zjistili jsme, že její srst je stejně zacuchaná jako ta naší Rozárky, možná i víc. Myslím, že se jedná o perskou kočku. Její páníčci jí vystřihali cucky na zadku stejně jako jsme to udělali my té naší lumpici. Vypadala legračně, ale určitě se jí ulevilo. Tahat na zadku takovou zátěž nikdo nechce. Jakmile zjistila, že jsme nejsme jejího druhu, tak mého milého pleskla naštvaně tlapkou a odběhla zpátky do svého rajónu. Bylo to úžasné setkání!
