Kočičky… nějaké jsme na naší cestě po Kampánii potkali. Nejvíc mi ale určitě zůstanou v paměti tito dva kamarádi. Mourovatobílá kočička a třínohý bílý pejsek. Spatřili jsme je u vchodu do jednoho z hotelů poblíž pláže ve městečku Sorrento. Kočička pobíhala po pláži, zatímco pejsek se držel u jedné z recepčních. Určitě se o ně pracovníci hotelu starali. Kdo ví, co se pejskovi stalo, že přišel o nožičku.. Kočičku jsme si pohladili, byla přítulná. Pak ale odběhla zpátky k pejskovi a tulila se k němu, jako by to byl její ochranář. Dávali si pusinky. Bylo to setkání, na které jen tak nezapomeneme. Zvířecích zážitků a vzpomínek z Itálie máme víc. Ach jo, jak ráda bych si přivezla domů nějakého králíčka, nebo pejska z místních zverimexů. Bydlet v Itálii, asi bych do těch zverimexů nemohla chodit, jinak bych si při každé návštěvě přinesla domů nějaké zvířátko. 🙁 Aspoň že se tu o zvířata starají lépe než o svoje vlastní lidi a okolí.
Na téhle fotce se tváří jako naše Rozára, když mi očima říká „co blázníš?“
Fotky jsou momentky a některé z nich fotil můj milý, některé já. Asi je úplně zřejmé, které jsou koho z nás. .-)