Přišel jsem, zamňoukal jsem, zvítězil jsem!
I tak by se dala charakterizovat naše včerejší návštěva. Kocourek, který je sice mourovatý, ale přeci to není Jirka. Svůj příchod oznámil už zdaleka hlasitým pomňukováním. 😀 Byl plachý, ale zároveň i hladový, tak se nechal trochu pohladit. Hopsalka na něj asi žárlila, protože po něm vystartovala. To nás překvapilo. Většinou je to ona, co se nechává od ostatních fackovat. Nelenili jsme a podstrojili jsme kocourkovi kapsičku. Hopsalku jsme se snažili držet pár minut od něj daleko, nicméně se tak drala k misce, že jsme ji moc dlouho neudrželi. To pak nastala zdánlivá chvíle souznění… respektive soutěž, kdo dřív vylíže misku. Kocourek je drobnější než Jirka, má na sobě trochu víc bílé a taky má jiná zranění. Bohužel jsme zjistili, že se mu v kožichu usídlilo hodně klíšťáků. Chtělo by to kapičku za krk, kterou samozřejmě v zásobě nemáme. Myslíme si, že je kocourek mladší než Hopsalka. Chvilku kolem nás čmuchal a nechal se zase pohladit. Pak opět s hlasitým pomňukováním odešel pryč. Jako by nám chtěl říci: To jsem si pěkně pošmáknul, mňam, mňam. 😛 Asi mu budeme říkat Povídálek, nebo Kecálek.
