Na našich cestách po Švédsku jsme potkávali všude jen samé psy. S jednou jedinou výjimkou…a tou je Umeå. Tady jsme měli štěstí a narazili jsme hned na tři kočičky. Všechny se schovávaly v teple za oknem. Tak vám je hezky všechny představím. Jen se omlouvám za to, že se obraz na fotkách v oknech odráží, snažila jsem se je vyfotit, jak nejlépe to šlo
Tato chlupatá kráska se dívala z okna kousek od centra města. Byla pěkně zvědavá a vůbec se nás nebála. Naopak. Chodila pořád sem a tam a upřeně se na nás dívala. 🙂
Další dvě kočičky jsme objevili kousek od našeho domu, kde jsme byli ubytovaní. Zahlédli jsme tuto zrzečku, která byla velmi podobná té kočičce z prvního okna.
Jenže ona nebyla v bytě sama. V posteli v téže místnosti spala její kamarádka. Ta asi vytušila, že se za oknem něco děje, tak skočila z postele rovnou na parapet. Packou na nás dorážela.
Jako by naší Rozárce z oka vypadla!
Její zrzavá parťačka se přesunula do jiného okna a tajně nás šmírovala.
Prostě nádhera! Spící kočka stočená v postýlce svého majitele a druhá kočka za oknem pozorující zasněženou ulici, to bych označila švédským „mysig“, v Dánsku by řekli „hygge“.
Šli jsme kolem toho okna pak ještě několikrát, ale nikdy jsme v něm už kočičky nezahlédli. To je prostě kouzlo daného okamžiku. 🙂