A ještě pár fotek z Waldmünchenu.. Protože tam bylo fakt krásně.
Městečko se nachází pár kilometrů za českými hranicemi, v Bavorsku. Má necelých 7 tisíc obyvatel.
kostel sv. Štefana
klepadlo na dveřích kostela
náměstí, sluníčko hřálo, ale přesto bylo kolem docela hodně sněhu
radnice, vlevo je trochu vidět zlatá socha.. ta se mi moc nelíbila, hodně se blyštěla a moc mi do toho prostředí nezapadala
na lavičce tam ležela nějaká žena, vypadala jak bezdomovkyně, ale pak se zvedla a nakonec mi ani jako houmlesačka ani nepřipadala.. kdo ví..
labuť- fasáda domu
uchvátily mě barevné domky v uličkách a všude bylo čisto( i když občas se našel i psí bobek.. jen v daleko menší míře než u nás)
O víkendu bylo ve městě pusto a prázdno. Jen jednu zemědělkyni jsem potkala. Aspoň na mě tak působila. Pozdravila mě Grüß Gott, takže jsem si připadala jak na vesnici, kde se lidi mezi sebou zdraví. Vzpomněla jsem si teď na scénu z vlaku, kdy jsme se s dalšími účastníky workshopu vsadili, co studuje ten pán. spolucestující, v našem kupé. Ještě nevím, jak to dopadlo. Poslední dobou potkávam lidi- Čechy, kteří jsou smělí a zvídaví a zajímá je, odkud jsou ti druzí a čím se zabývají. Neboj se klidně úplně cizích lidí zeptat. Někdy žasnu, asi bych se moc neodvážila oslovit cizího člověka. Jen kdyby se to fakt hodilo.