Jednoho dne jsem vyrazila sama na Pröller. Vzala jsem to přes vyhlídku Saustein. Měla jsem v merku dvě kešky, ale s tou první jsem se musela rozloučit, protože abych se k ní dostala, musela bych mít křídla, nebo horolezecké vybavení. Překvapilo mě, že je v lese ještě celkem dost sněhu. Také mě zaujaly různé cedule s citáty, které jsem potkávala na každém kroku. Bylo to hezké, aspoň měl člověk po cestě nad čím se přemýšlet. Němci jsou už prostě takoví, že nenechají člověka jen tak lelkovat. Někoho by mohly ty nápisy při pobytu v přírodě rušit, ale mně nevadily. Naopak. Mám jich vyfocených spoustu, ale dám sem jen pár. U samotného vrholu je velký kříž, kolem něho sedělo celkem dost lidí. Vydala jsem se podívat k horní stanici lyžařských vleků. Ještě tam ležely zbytky sněhu. V zimě se tu musí krásně jezdit. Já jsem letos po strašně dlouhé době na lyžích nebyla. Zrovna v tuto chvíli jsem si říkala, že bych se strašně ráda projela. Škoda, že si musím zas počkat.
Na zpáteční cestě jsem to vzala lesem kolem skály, kde se skrývala durhá keška. Tentokrát byl odlov úspěšný a s sebou jsem si vzala holandskou botičku, kterou jsem později umístila do jiné kešky. Hurá, po dlouhé době jsem konečně zas našla keš!
