Teď nechám na chvíli Čínu Čínou a piřdám se pár míst, která mě zaujala na našich cestách po Čechách. Tak třeba zřícenina Nový Hrádek u Lukova. Jeli jsme tam ve středu a pro mě to byl nejhezčí den z celé dolené. Půjčili jsme si kola v jednom hotelu. Teda jen já a brácha. Mamka jela autem a občas na nás čekala. Ale měli jsme to celkem dobře promyšlené, takže jsme se za chvíli skoro vždycky setkali.
Nebylo to zas tak daleko, ale s bárhcou jsme na kole už dlouho nejeli, a tak jsme se cestou kochali přírodou a odpočívali. Nejdřív jsme projeli kolem vinic, a pak kolem řeky Dyje.
řeka Dyje
jeskyně, kterou jsme našli u řeky, za tím okýnkem je ještě velký prostor, ale byla tam tma jak v pytli
lanový most, který se hýbal, brácha ho schválně rozkýval, takže jsem se udržela na kole jen tak tak
Tohle už je hrad, je rozdělen na dvě části. Tohle je mladší trojpodlažní hrad převážně z 15. století.
Z druhé části hradu- starší lucemburský hrad ze 14. století. Oba hrady byly propojeny mostem, z kterého nyní zbyly jen pilíře. Mně se líbí na téhle fotce, jak strom prorůstá oknem ven.
Naše slečna průvodkyně byla velmi znalá a říkala nám nejen o historii hradu, ale i o přírodě. Měla to velmi dobře připravené. Např. nám nabídla, že můžem ochutnat hořký pelyněk, nebo rostlinu, která voní jako petržel(už netuším, jak se jmenuje). Taky nás upozornila na ještěrku, která se plazila v trávě.
Mladší část hradu, kde byly vězněny polské ženy za 2. světové války. Za první republiky byla v těchto místech turistická ubytovna a hrad měl tou dobou spoustu návštěvníků. Naopak za doby komunistů sem nikdo nesměl, střechy byly vytrhány, aby se v hradě údajně nemohl nikdo skrývat. Ubytovna už po válce sloužila jen pár let, a pak už se to tam neobnovilo.
Okna a výklenky ve tvaru obličeje.. mně to teda připomíná Hitlera
výhled z vyhlídky
Nyní do hradu člověk volně nemůže, musíte vyčkat před hradem, než vás vpustí na prohlídku. Údajně prý proto, že by ho návštěvníci mohli poškodit.
pohled na starší část hradu
roste tam v okolí brambořík
Brácha rejdá v bahně.. pak to kolo nemohl vytáhnout 😀
Cesta tam se mi na kole líbila, sice jsme museli několikrát kolo do kopce vést, ale to ani nevadilo. Cesta do Mašova do lomu byla taky celkem fajn, jeli jsme po silnici, ale žádné auto jsme nepotkali. Jelo to samo.. z mírného kopečka. Ale cesta z Mašova do Znojma, a pak domů do Šatova, to byl horor. Auta šminkala, bála jsem se. Navíc jsme neměli helmu, což mi přišlo blbé. Prý z hygienických důvodů ji nepůjčují. Divný. Brácha si stěžoval, že sedlo na kolo tlačí. Mě začal bolet zadek až další den. Je pravda, že dříve se vyráběla kola se širokými sedly, ale teď.. to není sedlo.. to je tyčka! Nechápu, jak na tom ti kolaři mohou vydržet. Jízda na kole je super, ale jen když máte široké sedlo a když kolem vás nešminkají auta.