- Malta je hodně zalidněný ostrov, Valetta je vlastně jen poloostrov, na který navazují další města, takže když jedete MHD, máte pocit, že jste pořád v jednom městě, ve skutečnosti můžete být ale úplně někde jinde.
- Na Maltě se řídí vlevo, takže jsme raději využili místní MHD. Po celém ostrově Malta i po sousedním Gozu jezdí autobusy jedné společnosti, takže pokud jste na Maltě víc dní, tak se vyplatí koupit si jízdenku na 7 dní, která stojí 21 euro na osobu.
- Doprava je tu však hodně náročná, často se tvoří kolony a také dochází k různým dopravním komplikacím. Autobusy často projíždějí úzkými uličkami, takže se ne zřídka stává, že musí hodně couvat. Někdy jde při vyhýbání fakt o milimetry.
- Jak se všude píše, že autobusy na Maltě jsou spolehlivé a vyznat v nich je jednoduché, musíme tomuto tvrzení oponovat. Měli jsme už od začátku potíže, když jsme se chtěli dostat do určitého místa. Často se nám stalo, že autobus vůbec nepřijel, tak jsme strávili několikrát na zastávce čekáním i víc než hodinu. Párkrát se nám stalo, že autobus jel tam, kam podle řádu neměl vůbec jet. Tak jsme museli v půlce vystoupit a čekat dalších minimálně 30 minut na zastávce na druhé straně. Busy totiž měly intervaly minimálně 30 minut, nebo i hodinu, hodinu a půl. Po dvou dnech jsme to vzdali a řekli si, že nemá smysl cokoliv dopředu plánovat. Už jsme se také neřídili tím, co bylo psáno v jízdním řádu, ale jen tím, co měl autobus napsáno nad čelním sklem. Při marném čekání na autobus jsme pak už jen sledovali další přijíždějící spoje a když jsme zahlédli na nějakém nám povědomou zastávku, vyběhli jsme za tím busem a naskočili do něj.
- Všechny zastávky na Maltě jsou na znamení, takže pokaždé, když chcete vystoupit, musíte zmačknout uvnitř tlačítko. Když chcete nastoupit, musíte na autobus mávat. Bohužel ne vždy řidič zastaví. To pak člověk pocítí zoufalství a vztek, když mu autobus profrčí před nosem a musí čekat zdlouhavě na další.
- Po pár dnech jsme se naučili tedy dávat si dopředu časovou rezervu, pokud jsme chtěli něco vyloženě stihnout na čas. Například koncert v katedrále sv Jana ve Valettě. Díky bohu, že jsme si dali prozřetelně 3 hodiny rezervu, protože spojení z městečka Marsaxklokk a Valettou je nejen pro nás, ale i pro ostatní návštěvníky, vskutku záhadné.
- Můj milý zjistil, že na Maltě i kdysi jezdily vlaky z Valetty do Mdiny. Už je to ale hodně dlouho. Jejich provoz skončil v roce 1931. ve Valettě je ale ještě k vidění původní most, po kterém se jezdilo. Samozřejmě že po kolejích tu není ani památky. Jediný zbývající vagon a původní nádraží se nachází ve čtvrti Birkirkara. Nevíme, k čemu slouží, možná tam mají obchod. Našli jsme na internetu jen přes deset let staré údaje a do Birkirkary jsme nestihli zajet.
- Mezi Maltou a Gozem jezdí trajekty. Musíme uznat, že ty jsou spolehlivé a jezdí dost často, nikdy jsme na ně nemuseli čekat.
- Chvíli nám trvalo, než jsme zjistili, jak tu funguje recyklace odpadu. Zezačátku jsme měli pocit, že Malťané moc odpad netřídí. Pak jsme ale objevili v našem druhém ubytování tabulky s týdenním rozpisem svozu odpadu. Každý den sváží něco jiného. Většinou jde o bioodpad, pak o recyklovatelný odpad jako papír a plast, směs a sklo se odváželo asi jen dvakrát do měsíce. Na každý druh odpadu je jiný sáček, ale problém byl v tom, že ty sáčky se válely skoro před každým domem. Nepřipadá mi to ideální, protože se sáčky můžou protrhnout. Hlavně u bioodpadu to bylo nechutné, roztržené sáčky lákaly ptáky, kočky a další zvěř. A hrozně to smrdělo. Bylo by lepší, kdyby tu měli popelnice.
- Líbilo se nám, že se tu vrací plastové a skleněné láhve i plechovky. Ne všechny obchody berou tedy kupony, které vydávají automaty na vrácení, ale ty větší supermarkety je přijímají. Za každou vrácenou položku máte 10 centů. Připomnělo mi to Švédsko. I tady toho využívají hlavně bezdomovci, kteří prohrabávají koše a hledají flašky. Připadá mi to fajn, aspoň se všude nepovalují lahve a bezdomovci si tak můžou trošku vydělat. Lidí, co vratné lahve prostě hází jednoduše do koše, je všude dost.
- Na Maltě i na Gozu žije hodně kočiček. Je to další místo, kde se lidé o kočky starají a mají je rádi. Dávají jim krmení a pití. Každou chvíli jsme naráželi na mističky. Dokonce jim tu staví krásné boudičky. Někdy to v nich mají jako v paláci. 🙂 Dokonce jsme dvakrát viděli značku POZOR KOČKA!
- Gozo je méně zalidněné a zelenější. Jsem ráda, že jsme na něm strávili celé 3 dny. Hlavní město Victoria je mnohem menší než Valetta, ale najdete v něm hezká zákoutí. Mně se nejvíc líbila bazilika sv. Jiří a vedlejší muzeum, které fungovalo čistě na dobrovolnické bázi. Pak se mi tu líbila hodně citadela. Mohli jsme se projít po hradbách, které byly volně přístupné všem.
- Nejhezčí pláž, kterou jsme navštívili, byla určitě Ramla Beach. Malta určitě není ostrov, kde by si libovali lidi, co jezdí na válečky. Pláží tu totiž najdete hodně málo. Vstupů do moře se dá najít celkem dost, ale většinou se jedná o schůdky, případně musíte sestoupit po útesech, nebo kamenech. Ramla Beach je jedna z nejdelších pláží na Gozu a asi celé Maltě, najdete tu i písek. Přístup do vody je kamenitý, ale je tu i pasáž, která je celá písečná. My měli s sebou přibalené boty do vody, takže jsme nemuseli řešit sestup do vody ani po ostřejších kamenech.
- Jinak voda je tu všude krásně čisťounká, je tu vidět hodně hluboko. Dokonce i ve Valettě je poběží čisté a bez odpadků, viděla jsem lidi koupat se hned vedle centra. Jen měli ručníky položené na skalách, nejednalo se o klasickou pláž.
- Bohužel na žádném poběží a na žádné z pláží, kterou jsme navštívili, nebyly mušličky. ☹
- Měli jsme s sebou šnorchl a potápěli jsme se. Je tu jiný podmořský svět než třeba v Řecku, o Egyptě nemluvě. Rybičky tu nejsou tak barevné, ale mají různé velikosti. Většinou jsou světle zelené, nebo zelené s bílým a černým pruhem na ocasu. Viděla jsem ale i rybu v barvě duhy. Dno je většinou pokryté zelenými řasami, vypadalo to jako mech.
- Jeli jsme na Maltu hlavně proto, abychom se něco dozvěděli o maltézských rytířích. Chtěli jsme nějaké vidět. Bohužel hlavní Palác Velmistrů, kde je o rytířích hlavní výstava, byl uzavřen. Nevíme, na jak dlouho, ale měli jsme prostě smůlu. Uchvátila nás katedrála sv. Jana, kam jsme šli v pátek večer na koncert. V rámci koncertu jsme měli exkluzivní vstup do katedrály, takže jsme si mohli vychutnat její krásy v malé skupince lidí. Součástí koncertu bylo i představení o rytířích a také výklad k obrazu Stětí Jana Křtitele od Caravaggia. Jeho originál stál přímo před námi v kapli, ve které se konal i koncert. Líbilo se mi, jak obraz postupně osvětlovali. Bylo to fakt působivé. Škoda jen, že v mluvené slovo převládalo víc než ta hudba. Aspoň jsme měli můj milý i já ten pocit.
- Ve Valettě jsme navštívili Muzeum války, kde jsme se dozvěděli nejen o rytířích, ale i o bojích na Maltě během druhé světové války. Dokonce tu měli vystavený zbytek jednoho ze tří letadel, které tu bojovaly proti Němcům. Byli jsme v šoku, když jsme zjistili, že tu měli k dispozici jen pouhá tři letadla!!! Pevnost je to veliká a dobře zachovalá. Jedna část je tedy v dost tristním stavu, ale na informační tabuli jsme se dozvěděli, že tato část má bohužel nějakého soukromého majitele. Památkáři tedy tady nemají vliv na případnou renovaci.
- Na Maltě se nachází hned několik míst, které jsou v UNESCU. My jsme navštívili mimo jiné i Mdinu, opevněné město, svět sám pro sebe. Navštívili jsme katedrálu sv. Pavla a k ní přilehlé muzeum se spoustou obrazů a cenných stříbrných předmětů. Toto město bylo neskutečně čisté, ale připadalo nám jaksi mrtvé. Většina oken tu byla zabedněná. Chyběl nám tu normální ruch… život. Přitom tu prý žije 278 obyvatel. Připadalo nám to tu trochu jako skanzen. Obchodů tu bylo hrozně málo a šíleně drahé. Nikde neviselo prádlo, nikde se neválely pytlíky s odpadem…divné.
- Dalším místem, které bylo v UNESCU, se jmenuje Azurové okno. Bohužel se o něm dá mluvit už jen v minulosti, protože 8.3.2017 se zřítilo do moře. My jsme se i tak na toto místo byli podívat. Já jsem se nedaleko osvěžila v průzračném jezírku a zkoumala jsem pod vodou zřícené kameny. Bylo to tajuplné. Pak jsme se přesunuli k vnitřnímu moři. Jedná se o „jezírko“, které je tunelem ve skále propojené s mořem. I tady se dá koupat a můžete na lodi proplout i skrz tunel. My jsme dovnitř tunelu nakoukli jen během plavání.
- Jídlo na Maltě nám chutnalo, i když jsme si ho tolik neužili. Jít do restaurace na Maltě byl totiž aspoň pro nás příliš velký luxus. Nakupovali jsme v supermarketech a jídlo jsme si připravovali na ubytování. Nicméně asi třikrát jsme zašli do kavárny na kávu a na nějaký ten pamlsek. Pak se nám taky zalíbily stánky, kde prodávali slané a sladké pečivo, které mělo různé náplně. Cena plněné kapsy se pohybovala od 50 centů do 1,5 eur. Dvě kapsy nás v pohodě nasytily. Dívali jsme se i několikrát na menu v restauracích, ale nejlevnější pokrm byl za 20 eur a ještě bez přílohy… ne díky, to fakt nechceme. To jsme raději ty peníze utratili za koncert, nebo za vstup do muzea. Ceny v supermarketech jsou srovnatelné s těmi českými, někdy je to na Maltě dokonce levnější než u nás.
- Místní pivo Cisk je chutné. Není samozřejmě tak dobré jako to české, ale je osvěžující. Další super místní nápoj, na kterém jsme začali ujíždět je Kinnie. Je hořký, bylinný, ale výtečný! Hlavně když ho pijete vychlazený! Dá se koupit prý i u nás v Česku, ale já jsem ho pila na Maltě poprvé.
- Ubytování jsme měli fantastické. Ve Valettě jsme bydleli přímo v centru. Bonus pro nás byla veliká terasa, která se nacházela úplně nahoře na střeše. Každý večer jsme tu pozorovali při večeři ohňostroje. Nevíme, proč tu každý den měli ty ohňostroje, můj milý si myslel, že to je k zahájení sezóny, ale proč by to slavili každý den? Kdo ví?
- Každopádně Malťané jsou ujetí na střílení z kanónů. Pravidelně jsme slyšeli rány, hlavně odpoledne… trvalo to až do večera. Ať jsme byli kdekoliv, všude se střílelo! 😀 Asi si rádi a často připomínají svoji historii.
- V Gozu jsme bydleli v menším městečku na severu, jmenovalo se Marsalforn. Tady jsme sice neměli terasu, ale do centra a k moři to bylo pár kroků. Měli jsme k dispozici krásnou kuchyni, kterou jsme několikrát využili.
- Na Maltě se vůbec vyžívají v názvech, které obsahují slovo „Marsa“… Marsa Park and ride, Marsaxklokk, Marsalforn. „Marsa“ znamená v arabštině přístav.
- Všude se domluvíte anglicky, ale mně připadala maltská angličtina zvláštní. Občas jsem nerozuměla, když na mě mluvili rychle. Taky pár slovíček mají jinak než v běžné angličtině.
- Co bych ještě napsala o Maltě? Snad ještě to, že bych tu asi bydlet nechtěla, i když tu na prodej nemovitostí je dost a dost. Hlavně tedy na Gozu jich mají v nabídce hafo. Přitom se všude staví nové a nové domy. Nechápu. Dívali jsme se a koupit si tu i jen pouhý byt je fakt mastné…asi na to nikdo nemá. Proto jich je tolik na prodej… Proč ale staví další a další nové stavby? Kdo tam bude žít? Taky by mi tu chyběl les a zeleň a hory. Jsem ráda, že jsem se sem mohla podívat. Třeba se sem někdy vrátíme, myslím, že aby člověk všechno poznal, tak by potřeboval tak 14 dní. Snad bude příště Palác velmistrů otevřen. I když celý svět se vyvíjí a roste, takže pochybuji, že nastane doba, kdy bude vše hotové a nebude se už nic rekonstruovat.
- Jsem taky ráda, že jsme sem stihli jet před začátkem hlavní sezóny, kdy tu nebylo nikde přecpáno. Asi to tu musí v červenci a srpnu praskat ve švech, hlavně na plážích… Na Maltu jsme letěli z Vídně. Byl to jediný termín, který se mi podařilo najít za dobrou cenu, za 3,4 tisíc zpáteční let pro 2 osoby. Pokud by někdo toužil vědět více info o našem rozpočtu, nebo prostě cokoliv jiného, nechť se zeptá. 🙂
Ještě chystám článek o speciálních místech, na která jsme na Maltě narazili náhodou a která se nám moc líbila. Určitě nebudou chybět i články o zdejších kočkách. Těšte se! 🙂