Přesně před týdnem mi začínala dovolená. Respektive jsem měla za sebou první den lyžování. První den sněžení, druhý den mlha a třetí den sluníčko s odpoledním mlhavým přízrakem. Tam nahoře na vrcholcích krásně, zatímco dole bílo, až se člověku z toho točí hlava. Mám ráda lyžování z prostého důvodu: při lyžování nelze myslet na nic jiného než na lyžování. A to v normálním světě jaksi nejde. Hm, bratránek říkal, že medituje doma v posteli, ale meditace mi připadá naprosto pošukovský slovo (stejně jako slovo „klient“) a myslím, že mě nikdo nepřemluví, abych se něčeho podobného někdy účastnila. Jó, odreagování se lyžováním, to jo, ale sledovat videa s tím, že mi nějaká ženská říká, kdy se mám nadechnout a vydechnout? Tak na to fakt nejsem.
Jó, hory, ještě by ten sníh mohl tak dva týdny vydržet, a pak by mohl začít pomalu mizet.. Ha, překvapil mě bratr s tím, že je moc velká zima na to, aby šel člověk plavat. Jako by těch pár stupňů do mínusu nějak bylo znát. Je to divný, ale přeju si aby bylo jaro, ale zároveň bych nepohrdla dalšími Vánocemi. Ne, že bych si dala znovu ty minulé, to ani ne. Ale jsem zvědavá, móc zvědavá, na ty budoucí.
