Zjistili jsme, že i tady v Jelení Hoře jezdily kdysi tramvaje. Jejich provoz byl ukončen tuším v roce 1969. Je to prostě už osud, že kam vstoupíme, tam nacházíme pozůstatky po tramvajích, vlacích apod. Trať vedla až do Cieplic, kam se vozili návštěvníci lázní. Škoda, že provoz tramvají v Podkrkonoší zanikl a dalo se přednost silničním vozidlům. V této tramvaji je teď prodejna suvenýrů a pohledů.
Někdo si musel dát velkou práci s háčkováním a umístěním deček na celé zábradlí.
hlavní náměstí
Měla jsem pocit, že jsem v Německu díky zdejší architektuře.
radnice
Ještě tu měli na náměstí vánoční stromeček. Ani se nedivím, když tak pěkně drží… vypadá jako kdyby ho uřízli před pár dny v lese.
Kostel sv. Erasma a Pancratiuse, kde se konala zrovna mše.
Na nedělní mši přišlo mnohem víc lidí než u nás…
Pak jsme chvíli procházeli městem, nahlíželi do výloh obchodů a dívali se ze zvědavosti, kolik tu stojí různé nemovitosti. 🙂 Koupit si tu byt není úplně levné. Řekla bych, že je to podobné jako u nás v Česku.
Potkali jsme několik soch různých zvířat.
Před deštěm jsme se schovali v útulné kavárničce, kde podávali kávu z různých koutů světa. Byla tááák lahodná. 🙂
Paní tu měla velkou sbírku mlýnků a dóz na kávu a čaj.
Mezitím přestalo pršet, tak jsme se vydali na další průzkum města. V Jelení Hoře se vyrábí i sklářské výrobky, tento jelen-symbol města, je také ze skla.
Kostel Povýšení svatého kříže z roku 1707. Dovnitř se vejde víc jak 4000 lidí! V době naší návštěvy města byl ale zavřený.
Že by fara…?
Od téhle chvíle už bylo krásně, prošli jsme se v parku kolem kostela a vydali se směrem k rozhledně. Chtěli jsme totiž vidět město z výšky. Bohužel v centru byly všechny vyhlídkové věže zavřené, ale měla jsem dobrý tip. O tom ale napíšu zase příště.
Dům hrobníka nedaleko kostela bohužel chátrá. 🙁