Navštívili jste někdy vilu Tugendhat? Že ne? Nám se to poštěstilo až 30. září letošního roku. Konečně jsme se dočkali! Loni jsme měli rezervovanou prohlídku, ale díky kovidovým uzávěrám byla vila uzavřena. Přitom rezervace na prohlídku není úplně jen tak…. člověk musí mít hodně štěstí a musí také dopředu vědět, v kolik hodin začíná předprodej vstupenek na určitý měsíc. Seděla jsem u počítače už hodinu předem a přesto jsem se neproklikala na vysněné datum… ale štěstí mi aspoň trochu přálo, našli jsme ještě volno na 30. září. Chtěli jsme vidět rozšířený okruh, to znamená vilu úplně se vším všudy. I tak byly všechny vstupenky během hodiny na celý měsíc beznadějně vyprodané.
V interiérech se dalo fotit jen za větší příplatek, takže přináším fotky pouze zvenku. On to člověk ani z těch fotek tolik nevstřebá jako když je přímo na místě. Se svým milým jsme si to náramně užili. Obdivovali jsme interiér a přitom jsme našli nejeden „exponát“, který máme též doma. To se týká hlavně koupelen. 🙂 S naší domečkem má vila Tugendhat určitě společné to úžasné světlo… světlé prostory úplně všude a sepjetí s přírodou. Jen okna se nám nedají vysouvat jako tady. 😀 Taky bychom chtěli mít všechno jednoduché a funkční, dost nad tím přemýšlíme, není to lehké, ale vila Tugendhat je důkaz, že v jednoduchosti je krása. Moc se mi líbila onyxová stěna, která musí vytvářet kouzelné světlo. Vedle toho tu mají také zimní zahradu, kterou bych si doma taky přála. Aspoň malinkou. Líbí se mi, jak je vila zasazena do přírody. Zvenku z ulice to nevypadá, že se v zahradě nachází tak velkolepá vila. Druhá věc, kterou má Tugendhat s naší malou vilečkou společné, je to, že obě leží v terénu. Bohužel ten náš terén je o dost svažitější.. ale všechno jde, když se chce.. a záhony jdou udělat i v kopci. Mně se tu líbily květinové záhonky, pečlivě udržovaný trávník i pohled na vilu Löw-Beer. Právě pozemek, na kterém byla Tugendhat postavena, patřil k Löw-Beer. Až později byla horní část oddělena, aby si tu dcera Alfreda Löw-Beera Greta mohla postavit se svým manželem Fritzem Tugendhatem vlastní vilu.
Škoda jen, že si Greta s rodinou vilu užila pouze pár let a že museli prchnout do Ameriky. Za komunistů dostal objekt dost zabrat. Spousta věcí se poničila a rozkradla. Zajímavé je, že některé kusy se nacházejí namátkou doteď. Například dřevěná kruhová stěna z jídelny se před pár lety našla v menze přírodovědecké fakulty!
Návštěva vily je něco unikátního. Hradů a zámků máme v Česku spoustu, ale podobná stavba se hledá u nás těžko. Ve vile jsem se cítila příjemně hlavně díky již zmiňovanému světlu. Čistit a mýt ta okna a starat se o všechno bych v ní ale vážně nechtěla, rozměrově je fakt oproti našemu domečku obří. Ještě štěstí, že ti, kdo tu žili, měli svůj vlastní personál..
