Mým velkým snem je vyrazit s baťůžkem do Českého středohoří. Prošmejdit všechny vyhaslé sopky, spát někde na kraji lesa, nebo na louce. Projít si ten kraj prostě pěšky a věnovat tomu minimálně týden. Dopravním prostředkem by byly jen nohy. Snad se mi to brzy poštěstí. Vždyť České středohoří jen od nás, co by kamenem dohodil. Už jen kochat se horami z auta je zážitek. V pondělí jsme nemohli odolat a vyrazili jsme při cestě domů ještě na hrad Házmburk. Je vidět už zdálky, jako by nás k sobě lákal, abychom se na něj přišli podívat.
Původně nesl hrad název Klapý, ale pak se změnil na Házmburk podle šlechtice z rodu Zajíců, který se zde usídlil. Hrad z 13. století odolal všem válkám, ale přesto se z něho dochovaly jen dvě věže a pár zdí. Zpustnul a materiál si rozebrali prý lidé z okolních vesnic. V jedné z věží jsme si přečetli pověst o dívce Lucii, která marně čekala na svého milého. Zemřela steskem a žalem. Její tělo bylo uloženo v rakvi právě na Házmburku. Když se konečně její milý Květoslav vrátil a zjistil, že Lucie je mrtvá, taky zemřel. A tak byl rovněž pochován vedle Lucie. Děsný to příběh.
Zaparkovali jsme auto u vesnice Klapý. Po strmém výstupu, jsme se ocitli u hradní brány, za kterou stála pokladna. Už zde foukal silný vítr. Ten sílil, když jsme stoupali k druhé věži. Připadala jsem si jak na Větrné hůrce. Nahoře jsme měli nádherný výhled do kraje skoro jako z letadla. Krásně jsme viděli Říp i Milešovku.
Zaujaly nás také vinice v podhradí. Po návštěvě hradu jsme se k jedné z vinic podívali a nevěřili jsme vlastním očím. Jako bychom se přenesli úlně do jiného světa. Třešňový sad.. víno všude, kam jsme se podívali. Jen stánek s prodejem a ochutnávkou byl zavřený. Nevadí.
Říkám si, že jsme se takovým zážitkem na konec naladili na naši další dovolenou na Moravě. No podívejte se sami..nevypadá to na Házmburku a kolem něj jako v pohádce?
V létě je hrad otevřen až do 18:30 a každý si prohlíží hrad sám, není zde průvodce. Takže to je další důvod, proč se podívat na tento hrad. Můžete si jít dle svého tempa, případně zajet na hrad později odpoledne, aniž byste se báli, že vás už nepustí dovnitř.