Nemůžu si odpustit článek o Düsseldorfu. Asi to bylo ovlivněno hodně i počasím, ale neměla jsem z tohoto města úplně dobrý pocit. Resp. nebyla jsem z něj tak nadšená. Přes hustý déšť jsem obcházela spoustu památek a míst spojených s nějakou událostí/osobou. Jak to tak už bývá, vždy mě zaujme, když jsem se městě narodil nějaký významný spisovatel/skladatel apod. A tak jsem při pomyšlení na to, že se nacházím ve městě, kde se narodil Heinrich Heine, povyskočila. Že bych našla místní Heinrich Heine Museum. Jenže ouha! Ono se zrovna rekonstruovalo. Takže jsem měla smůlu. Na jeho oknech v prvním patře mě nicméně zaujaly verše z jeho Loreley.
Tak jsem se vydala aspoň k jeho památníku, který se měl nacházet na okraji centra. Velké to bylo zděšení, když jsem objevila tuhle skulpturu.Co to je??? Rozteklá hlava? Poházené části těla??
Obešla jsem to z druhé strany a mezi těmi „ostatky“ našla hlavu- zřejmě básníka!!!
Chudák Heine. Tohle si teda nezasloužil.. Kdybych byla slavná, raději nic, než aby mi někdo postavil takovouhle obludnost.
O pár hodin později jsem našla Heinův rodný dům.
Ten už vypadal normálně a dokonce v něm sídlilo velké knihkupectví. Zůstala jsem ale jen na prahu. Dovnitř jsem nešla.
U domu stál panel s informacemi o Heinovi. Když jsem si přečetla, jak Heinrich Heine chválí Düsseldorf..cituji z jeho autobiografického díla Ideen. Das Buch Le Grand: „Die Stadt Düsseldorf ist sehr schön, und wenn man in der Ferne an sie denkt und zufällig dort geboren ist, wird einem wunderlich zumute. Ich bin dort geboren, und es ist mir, als müßte ich gleich nach Hause gehn. Und wenn ich sage nach Hause gehn, so meine ich die Bolkerstraße und das Haus, worin ich geboren bin…“
.. tak jsem si řekla, co by asi tomu svému rozteklému památníku řekl, kdyby ho spatřil.