Jak se řekne slovinsky dítě?
Otrok.
Jak se řekně slovinsky lednička?
Hladilnik.
Nejen to nás udivilo na našich cestách Slovinskem, Ano, měli jsme jen mrzkých pět dní, ale i za těch pět dní jsme toho stihli poznat docela dost. Fascinuje mě slovinština, trochu podobná češtině, ale přeci ne úplně tak srozumitelná, aby si člověk troufl jít na prohlídku jeskyně se slovinskou skupinkou. Jejich krajina je té naší české dost podobná, až na to, že Slovinci mají vyšší hory než my Češi. A taky tu je jeden zásadní rozdíl- Slovinsko má přístup k moři. Sice nějakých 47 kilometrů, což není moc, ale i tak se tím můžou chlubit. Na naší cestě jsme se především drželi vodních živlů, jednak Jaderského moře, pak řeky Reky, řeky Soči a nakonec jezer jako Lago del Predir v Itálii, Bohinj a Bled.
I když často píšou na internetu, že se slovinské pobřeží nedá vůbec srovnávat s tím chorvatským a italským, nám se tam moc líbilo. Dokonce jsme navštívili v Piranu muzeum mušlí. A že tam nejsou pláže písečné? To vůbec nevadí. Hlavně že podmořský svět je fascinující. A voda v moři je osvěžující i bez písku. Nám to vyhovovalo, na nějaké vyvalování nebylo ani moc času.
Ŕíká se, že Slovinsko je lacinejší trochu než Česko, ale řekla bych, že opak je pravdou. Aspoň mi přišlo, že všude je to o trochu dražší než u nás.
U moře jsme zašli do restaurace na rybí speciality, ale jinak jsme vyloženě slovinské jídlo nejedli. Připadá mi, že i v obchodech nabízejí hodně italského zboží. A to není vůbec špatné! Čokoládovou luxusní pochoutku z Hoferu jsme snědli pár minut po zakoupení, neb by se určitě v tom horku zkazila. Pak nám docela šmakovalo pivo Laško.. i když s českým se samozřejmě nedá srovnávat. Všem nám chutnala limonáda s příchutí bylin podobná kole – Cockta.
Někdy jsme si vařili i na vařiči, nebylo to špatné, ale občas se musely potraviny nedobrovolně smíchat dohromady. Už ani nepamatuju, kdy jsem takhle tábořila. I když nadivoko jsme nikde nespali. Občas jsme měli potíže s tím, že jsme neměli ledničku. To pak byla otázka: vyhodit potravinu? Smrdí? Nesmrdí? Testnout to? Smíchat s něčím?
Velkou záhadou pro nás byly místní nově zrekonstruované hrady- viz Lublaň a Bled. Je to hodně kontroverzní téma. Nevěděli jsme, zda se máme klonit pro, či proti. O tom ale napíšu víc v příštím článku.
Jeden z důvodů, proč jsme chtěli navštívit Slovinsko, byla zipline. Chtěli jsme ji vyzkoušet. O tom, jaké to bylo, napíšu ale taky až někdy příště. Všichni jsme to ale nakonec přežili.
Slovinsko je v hodně věcech podobné Česku. Připadá mi ale, že toho má víc nabídnout, ač je tak malé. Rozhodně doporučuju ho navštívit. Jen pozor, nejlepší je vyjet mimo sezonu! My jsme se tam vydali těsně před sezonou a bohužel jsme každý den naráželi ve městech i někdy mimo ně na spoustu Čechů. Nedokážu si představit, jaké to tam bude, až skončí u nás dětem škola.
Slovinsko taky není úplně národem milovníků koček. Potkávali jsme tu na každém kroku jen samé hundy. Kočky jsme tu viděli celkem jen čtyři, z toho tři byly divoké, jedna na vodítku. 🙂
Tahle mi svou huňatou srstí dost připomínala Rozárku.