Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme a jsme tu. A rádi bychom chtěli zpátky na Berounku! Tenhle výlet neměl chybu! Užili jsme si jej parádně. Podruhé v životě jsem jela na vodu, můj milý jel řeku dokonce poprvé. Měli jsme ale skvělé instruktory a byla s námi bezva parta. Cítili jsme se bezpečně, ale zároveň i svobodně a nazvdory tomu, že se jednalo o organizovanou skupinu, jsme čas řešit nemuseli. Počasí nám úžasně přálo. Po připlutí do kempu jsem hupsla do Berounky a odolávala chvíli proudu. Silný zas až tak nebyl, ale plavat v něm šlo těžko. Líbí se mi dělat háčka, roli kormidelníka nechám asi na silnějším členovi posádky. Tolik jsem se kochala. Pohled na svět z vody má úplně jiný rozměr. Po plavbě jsme si užili šlofíka před stanem, romantické chvilky u šumícího jezu i večerní zpívání u kytary. Ou jé, jak dlouho jsem už něco podobného nezažila. Další den jsme hupsli přímo pod jez a nechali jsme si padající vodou masírovat záda. To bylo úžasné osvěžení. Když jsme vyrazili, zkusila jsem si roli kormidelníka, ale po pár kilometrech jsem se raději přesunula opět na háčka. Ten má přeci jen o dost míň starostí a nemusí tolik přemejšlet. Kormidlování mi moc nešlo. Přála jsem si, ať do Nižboru dorazíme co nejpozději, ale plavba utíkala strašně rychle. Prohlédli jsme si pak i zámek v Nižboru, keltskou výstavu a náš výlet zakončili ve stylové nádražce. Pot z nás zas jen lil, tak jsme si dali kofolu, sodovku a ledovou kávu. A taky něco k snědku. Mňam. Díky za to, že mě inspiroval seriál Hop nebo trop k tomu, přihlásit se na vodu. Je to úžasné, řekla bych, že lepší než kola, protože na vodě se člověk může kdykoliv osvěžit. Už se dívám, jaké akce jsou v budoucnu v plánu. Určitě jsme nejeli naposledy. 🙂
P.S. Fotky našich maličkostí sem nedávám, nechci nikoho poděsit, ale mohu je ukázat pak klidně individuálně. 🙂 Ta nejhečí místa se skalami jsem nefotila, měla jsem veliký strach o mobil a vytahla jsem ho jen dvakrát, ale pořád lepší, než drátem do oka… jak by řekl J. .
