Nerada otvírám tento notebook, ale co mám dělat? Nic na skladě momentálně není, a tak chtě nechtě vzpomínám. Rozárka je tu pěkně vyjukaná, skoro tu vypadá ještě jako koťátko, přitom jí už na této fotce bylo sedm let. To byly časy. Ještě se jí tenkrát o nějaké Hopsalce ani nezdálo. Stejně tak mně se nezdálo o tom, jak bude vypadat můj svět za devět let. Někdy bych si přála vypravit se do minulosti a pozdravit všechny ty, které už nikdy nepozdravím. Řekla bych jim všechny novinky, pověděla bych jim o všech radostech, které nás potkaly, objala bych je a zase bych se vrátila do současného roku. Byla bych pak daleko klidnější. Věděla bych, že oni taky ví..
Ach jo, nechci končit smutně, ale nějak to nejde.
