Konečně klid. Možná se divíte, co to sem píšu, ale je to pravda. Včera na mě neustále někdo mluvil a mně už z toho šla hlava kolem. Ani když jsem psala tento blog, jsem neměla všechnu pozornost soustředěnou jen na tuto činnost. Bohužel. Taky tak neradi děláte několik věcí najednou? Já jo. Hlavně co se komunikace s lidmi týče. Lepší je to hezky popořadě. Ráda se koncentruju na jednu věc na sto procent. Pak si ji lépe uložím v paměti. Myslím, že mít tak pětina těch konverzací, které jsem měla například včera, byla bych ve Švédsku na pokoji velmi spokojená.
Opět teď čekám na hodinu- tentokrát přednášku ze syntaxe. Před půl devátou třídu opustím, a pak hned na autobus. Domů do Prahy dorazím v půlnoci. Ale vůbec mi to nevadí, zítra si přece můžu přispat. Je to celkem těžké si představit, že za pár hodin už budu zas v Praze 🙂 A uvidím Rozárku. Včera jsme se viděly na skajpu, ale přeci jen jsme to její vrnění takhle na dálku moc neslyšela. Bouchnutí ze včerejška už naštěstí tak nebolí. Včera jsem potkala Sojku, příští týden půjdeme spolu plavat.
věčné cestování.. 🙂
