Ahoj! Po dlouhé době zase další článek. Celý den mě čekalo samé obíhání, ale sraz s kamarádkou mi rozproudil náladu. Od čtyř do sedmi jsme seděly v čajovně( a nepily horký čaj!) a povídaly a povídaly. Nevím, kde se bere tolik společných témat na konverzaci, ale náš velký společný zájem je Skandinávie, takže se rozhovor většinou točil kolem toho. Nevynechaly jsme ale ani studentské koleje, jídlo, Čínu, Brno, zvířata, lov zvířat a konzumace psů a koček a další hm pro nás šokující věci. Postupně se ale učím porozumět tomu, že v různých zemích jsou různé zvyky a člověk by je měl respektovat.. i když účastnit se některých věcí přece jen nemusí(by neměl), pochud nechce. Někdy i to je ale povinnost nabízené- přijmout, aby se ten druhý neurazil.
S radostí budu dnes uléhat, protože mi konečně přijali žádost o vízum. Příští středu bude hotové. To čekání za to stálo. A nebylo to jen tak krátké. Kdybych to spočítala, tak jsem tam celkově na ambasádě strávila nejméně deset hodin.. (za všechny tři dny ). Takové mega fronty se tam tvořily. Dnes jsem si vzala šátek, snídani a pití, taky knížku.. takže jsem byla na čekání vyzbrojená.
Včerejší den byl neméně náročný. Cesta do Brna, děsně dlouhé čekání před zkouškou, chodba, ve které bylo děsné dusno a kabinet učitele, ve kterém bylo asi 45 stupňů! Nervozita a vystresovaní studenti učící se na poslední chvíli látku mi na klidu nepřidaly. Naštěstí mi pomohla pauza s mp3kou v parku. Nakonec to dopadlo dobře, políčko je zelené.
Poslední dobou je to jen o čekání. Všude se musí čekat.
K večeři jsem měla osvěžující meloun, teď ještě shrnu jednu knihu do deníku a konec. Těším se, že si zítra můžu přispat.
V sobotu to byl přesně rok, co jsem se vrátila ze Švédska..
z deviantart.com od Copykepher