Zdravím vás v novém roce. Silvestr a i ten den předtím jsem si fakt užila. V pátek jsme podnikli výlet po stopách Příběhů. Našli jsme lom, kde jsme běhali 99ku, pramen Příběhů (ještě ne tak zarostlý) a lom, kde jsme psali svou čáru života. Naopak lágr ani lom, kde jsme hráli Křídla slávy, jsme nemohli najít. Překvapilo mě, že na Puckárně nebyl téměř žádný sníh, zato o dva kopce vedle se dalo klidně v pohodě bobovat. Cestou na hájenku nás chytla taková vánice, že jsme museli z auta vylézt a tlačit auto do kopce. Nechápu, jak může být jeden kopec úplně bílý a druhý zas travnatý a na něm po sněhu ani památky. Nerozumím takovým abnormálům. Včera jsme vyrobili v poli úžasnou klouzačku, jezdili jsme na talířích a sníh jsme měli úplně všude. Vylezli jsme na Stolovou horu, jedno z nejimpozantnějších míst v České republice. Stolová je pro to, že na jejím vrcholku jsou dvě obří židle a stůl. Na tančírně v Račím údolí jsme vyzkoušeli pevnost parketu, škoda, že je v takovém dezolátném stavu, že se o ni nikdo nestará, Chtěla bych se podívat na počátek dvacátých let, kdy tahle tančírna vzkvétala a bylo to nejvyhledávanější místo v okolí. na Hraničkách jsme zas vyrobili tu klouzačku, na hraničním kameni jsme si dali piknik. Dnes i včera jsem se tak podívala do Polska. Včera jsem taky zažila boží saunování. Třikrát jsem to vydržela, ale do mrazivého rybníka ani do sněhu jsem se neodvážila. Stačilo mi procházet se polonahá po trávě. Nový rok jsme přivítali na zřícenině hradu Kaltenštejn. Máme na to místo pěkné vzpomínky. Skoro žádné ohňostroje jsme neviděli, ale nevadilo nám to. Bylo to dobrodružné, ale příjemné, celkem tam foukalo. To je poprvé, co jsem strávila Silvestr na zřícenině. Kde asi budu tenhle rok na Silvestra? Na žádný konec světa nevěřím. A když přijde, tak přijde. Mám ráda zatopené lomy, polorozbořené domečky pokryté mechem, bažiny,oranžovou trávu, Tondu a Agátu, mám ráda Rychleby.
Rozárka taky slavila.. doma v Praze pod stromečkem 🙂