Myslím, že kdybych to teď zabalila a do konce života se válela na gauči, tak mám pořád co na práci. Prohlížení fotek, čtení deníků, vzpomínání. Je toho tolik… a chtělo by to udělat si v tom konečně pořádek. V tomto je mým velkým vzorem Miroslav Zikmund. Vím, že si vede podrobný archiv o všem, co zažil a o všech zemích, které navštívil. Přála bych si mít pro svůj archiv nějaké konkrétní místo, abych věděla, co kde je.. a když bych něco hledala, tak bych po tom jen šáhla. Teď mi většinou zabere spoustu času, než najdu to, co chci. Doufám, že si udělám jednoho dne i trochu pořádek tady na blogu, ale na to je ještě čas.
Jsem tak ráda, že už je konečně pátek. Dnes jsem nemohla vůbec dospat a k ránu jsem měla příšernou noční můru. Vystupovala v ní i D. 🙁 Musím to D. povyprávět, dnes večer se spolu uvidíme na podzimním jarmarku v Mělníku. Už se těším, ale čas se příšerně vleče. Máme tu doma 10 stupnů, sice topím v kamínkách, ale ta teplota se sune nahoru jako šnek. Dám si asi čaj s rumem, ráno neráno, mně je prostě zima. Jen odpoledne už musím pomalu vystřízlivět, protože musím ještě do toho Mělníka na výměnu pneumatik. Zítra máme velkou návstěvu. Chystám se upéci bábovku. Tak si aspoň i troubou zatopím Naučila mě to D., že se dá využít zbytkové teplo i po pečení na vytopení místnosti. I když na tu naši kuchyň s obývákem by člověk potřeboval tak deset troub. 😀
