Zdravím ze svého zaházeného pokoje. Sedím tu na židli a kromě mé postele a pár cm koberce není přes věci vidět a ani kam šlápnout. Brácha předělává svůj pokoj, mění koberec, a tak všechny své věci naházel ke mně. Kéž by se mu co nejdřív podařilo všechno to zas dát k sobě a nebo vyhodit. Máme oba dilema, co s hračkama.. nechce se nám je vyhazovat, některé určitě nevyhodíme, ale co s nimi? Je jich moc, ale máme na každou nějakou vzpomínku. Přesně si pamatuju, co jsem kdy k čemu dostala. Každopádně stavebnice a lego si určitě necháme. Brácha si k sobě zpátky nastěhoval všechny plyšáky, je fakt blázen, má jich asi tři skříně. Ale nechce se jich vzdát. Abych pravdu řekla, taky mám ještě skoro všechny. Akorát jsou v krabici pod postelí a několik z nich sedí na skříni jako dekorace. Co vy a vaše hračky? Máte ještě nějaké? Nebo jste se s nimi navždy rozloučili? Je to fakt těžké rozhodování.
Zítra mi odpadne trénink v práci, takže mám více méně volno. Chtěla bych jít ale aspoň plavat a večer jdu s kámoškou zas na brigádku. Víkend pak bude v duchu mého studia, začíná mi kurz pro průvodce a jsem celkem zvědavá, jaké to bude. Mám chuť na švédskou konverzaci, asi napíšu kamarádovi 🙂 Záda mě ještě bolí, stejně tak i nohy, ale včera to trochu polevilo. Masáže jsem se dočkala a bylo to moc uvolňující. Zjistila jsem, že jsem úplně zapomněla masáž, kterou nás učili v Anglii na workcampu. Musím vyhrabat své poznámky a sepsat to a pocvičit se na někom. Masírování se dost zapomíná. Není to jako jízda na kole nebo cizí jazyk. Fakt zvláštní..
Plyšová kočička, kterou jsem dostala od kamarádek z gymplu k osmnáctým narozeninám, shlíží na mě ze skříně..
