Další den na nic. Vlny jak blázen, naštvaní hosté a široko daleko žádná duše, která by si se mnou popovídala, zašla na pivko, na vínko, nic. Počítám dny do konce, ale bohužel ani nevím, kdy bude přesně tady všemu konec. Kéž by už aspoň bylo 17. srpna. Vždycky jsem našla někoho přes couchsurfing, ale tentokrát stránka Kréty na couchsurfingu skoro nežije. Jako by sem jezdili jen všichni s cestovkama. Proč některé dny ubíhají tak strašně rychle, ale tady se vlečou jak šnek? Proč si každý myslí, že to tu je dovolená, když je to tu pro mě ve skutečnosti peklo? Třeba se mi podaří všechno zaspat. Jako třeba teď, když máme siestu.
Takové lehárko tu vážně není. Mají ho tu jen a jen kočky. A psi.
