Ahojky,
vrátila jsem se opět z Anglie do českých krajin a cítím se jak ospalé kotě. Není divu, cesta v autobuse nebyla nijak příjemná, ale nejvíc mi teď život znepříjemňuje děsná alergie. Kašlání mě hodně vyčerpává a připadám si, jako bych dnes ušla dvacet kilometrů. Přitom před dvěma dny jsem je určitě opravdu ušla, bohužel už tehdy jsem měla kapesník pořád u nosu.
Doma jsem se se všemi přivítala, dostala jsem makovotvarohový koláč, který jsem hned snědla. Teď jsem stahovala fotky do počítače, čtu poštu a dosud jsem ještě neotevřela obrovský dopis, který mi přišel ze Švédska. Už se moc těším, až si ho přečtu, snad už brzy nastane ta správná chvíle. Taky si musím dopsat poslední tři dny do deníku. Čas v Londýně jsem se snažila maximálně využít, takže na jeho psaní jsem ani nepomyslila. Jen kdybych se pořád nedávila. Je to krásné pomyšlení, že mám ještě prázdniny, zatímco ostatní se už chystají do školy. Workcamp, to je kapitola sama pro sebe, rozhodně nelituju, že jsem tam jela. Věřím, že mi hodně dal. Vždycky si říkám, že je škoda, že když někam jedu, tak tam intenzivně používám cizí jazyk, a pak se zas vrátím do ČR, kde mi mozek zpohodlní a zakrní. Ještě o to víc mě to teď mrzí, neboť tento semestr jsem měla mít angličtinu. Ale bohužel to vypadá špatně, překročila jsem kapacitu. Nechápu, kdy si ten předmět udělám, jestli mi to vyjde na jaře, tak budu mít teda hafo práce. Ale vždy si říkám, že se mi to nějak podaří zvládnout.
Kocourek z Readingu. Potkala jsem ho minulé úterý při cestě na swing. K tomu domu se perfektně hodí.
