Přemýšlím, kdy jsem naposledy byla někde na jídle v restauraci. Muselo to být kolem 17., 18. prosince, to jsme si užily ještě báječný guláš v Josefově boudě a v pátek hotelovou snídani, mňam. Od té doby jsem zažila jen autocafé, ale není to upřímně nic moc. Aspoň že kočenky mají povoleno scházet se u misky v libovolném počtu a konzumovat na veřejnosti své dobroty. Dnes k nám přišli rovnou všechny tři kočičí kamarádi. Wow! To se ještě nikdy nestalo. Hopsalka je mezi místními kocoury fakt oblíbená, tuším, že je to proto, že jim pověděla o dlabanci, který se před našimi dveřmi občas servíruje. ,-)
Dneska jsme uběhly v hlubokém sněhu 8 km. Jsem hrdá, že jsem to dala, bolí mě nohy, ale ono to utahání venku není vůbec špatné. 🙂
