Poslední klidný den. Úplně to cítím.. to ticho před velkou bouří. Chtěla bych si ten den nějak zpříjemnit, ale bohužel není moc jak. Zjistila jsem, že bych v životě vážně nemohla být kočkou. Aspoň teda tou domácí kočkou být nikdy nechci. Nebavilo by mě jen celý den spát, žrát, chodit na záchod, jančit po pokoji, a pak se opět zase někam svalit a spát. To Hopsalka to má mnohem zábavnější. Když chce, zajde k někomu dovnitř, když nechce, pobíhá venku, navštíví všechny sousedy.. zvláště ty, u kterých ví, že jí něco kápne do misky. 🙂 Už se na ní tak těším! Bohužel si na ni budu muset ještě dost počkat. Jediný, s kým jsem teď v kontaktu, je D., která nás na dálku podporuje. Škoda, že se nemůžeme vidět, nebo že asi aspoň nemůžem mávat na dálku.. jako v tom seriálu My holky z městečka. To je tak hezký seriál, že se divím, že jsem ho předtím nikdy neviděla. Proč takových pěkných seriálů není víc?
Kočka si ustele prostě kdekoliv =)