Doma to pořádně ožilo. Chodím nakupovat a taky se chystám vařit spešl oběd. Připadám si jako v Magdeburgu, nebo v Umeå. Víkend byl pro mě akční i odpočinkový. V pátek večer jsme s mým milým byli v O2 aréně na koncertu Ennia Morriconeho. Moc jsem ho neznala, ale některé melodie mi byly známé. Poslechli jsme si neobvyklé provedení Chi Mai s cemballem, tesklivou harmoniku, která hrála hlavní roli ve skladbě z filmu Tenkrát na západě. Nejvíc se mi však líbila Tarantela, hlavně díky tympánům. Obdovuji Morriconeho, že i v osmdesáti sedmi letech je schopný dirigovat takový orchestr. Jen mě mrzelo, že k nám, k publiku, vůbec nepromluvil. Nejspíš jsme ho viděli poprvé a naposledy.
Sobota byla spíš taková odpočinková, zašli jsme na návštěvu do nemocnice. A v neděli jsem jela na běžky k jezeru Laka. Už v Železné Rudě bylo asi půl metru sněhu. Doteď mě bolí svaly na nohou. Jsem ráda za ten pohyb, ujeli jsme přes 20 kilometrů. Odměnou mi byl pohled na zasněženou krajinu a na hory. Musím vyrazit i na sjezdy. Sněžilo. Na bundě nám přistávaly sněhové vločky tvarem hodně podobné vystřihovánkám z papíru. Jezero bylo pod sněhem a pod ledem. Sníh má uklidňující atmosféru. Už vím, proč se říká pokojné Vánoce. Je to díky sněhu. Sníh přináší do duší pokoj.
z deviantart.com od ace-of-finland