Jsem zpátky v Brně. V kruté realitě. Až před pár minutami jsem spadla trvdě na zadek a utrpěla nemalý šok. To když jsem otevřela diář a zjistila, že v pátek bude již prvního března a že jsem si naplánovala příliš mnoho akcí. Obě dvě jsou v Německu. Ale bohužel se z jedné budu muset nejspíš odhlásit. Taky jsem se těšila domů do Prahy, takže nemíním měnit své plány a zbytečně to tu prodlužovat. Pak mě taky štve jeden předmět, kde chce učitel, abych se přehlásila do jiné skupiny. Už takhle budu mít středu dost nevyužitou a zůstávat tu dva dny navíc jen kvůli tomuto předmětu mě fakt dere.
A jaké byly hory? Krásné, sněhové, mokré, rychlé, vyčerpávající, slunečné, bezcivilizační a bezstarostné! Už dlouho jsem si tak neodpočinula. Úžasně mi to vyčistilo hlavu. Když jsem odjížděla, cítila jsem se na 99, 9 % v psychicky v pohodě, fyzicky tak na 7%. Ale obojí jsem brala pozivitně. Teď už pomalu ta psychická vyrovnanost klesá :-/
Lidi byli fajn, sice jsem se s nikým zas tak nespřátelila, ale poznala jsem spoustu tváří a i ti, kteří mi připadali zpočátku nesympatičtí, mě mile překvapili. Líbí se mi, že se prostě sejde taková parta, kde všichni mají za cíl hezky si zalyžovat a nic jinýho neřešit.
Brno mě přivítalo deštěm a tajícím sněhem. A taky velkou uspěchaností. Těším se domů. A taky na to, až konečně začnu psát bakalářku! Že by konečně??
