Tak na mě padla nějaká melancholie, možná je to tou hudbou, kterou poslouchám celý den, možná už mi hrabe, protože jsem už třetí den sama a bez kontaktu s člověkem. Snad se to brzy změní. Stačí mi jen jedna jediná osoba. Snad už brzy přijede.
Zatím si povídám s kočkama. Ano, není to lehké je udržet od sebe. Taky si říkám, kam vysázíme salát a ředkičky, které už pomalu přetékají z malých květináčků. Jenže nevím, zda nebudeme muset překopat celý záhon.. má to smysl je tam sázet? Byla by to zbytečná práce, kdybychom to za pár týdnů museli celé vykopat..
Rozhodla jsem se trochu uklidit tady na blogu. Jsou rubriky, které nepoužívám. Na druhou stranu mi je líto články a rubriky mazat. Říkám si, že bych třeba do nějakých rubrik ráda zas přispěla. Třeba do Básničky o kočkách nebo do rubriky 2. světová válka. Možná zatím skryju jen některé články, které se špatně zobrazují a nemají hlavu a patu.
Stejně tak jsem si chtěla uklidit v mailu, jenže je těžké mazat staré zprávy, když pro mě mají třeba význam.. je to vlastně celá historie, celý život.. a tak mažu jen reklamy a maily, které se vyskytují ve schránce víckrát. Chtělo by to nějakou aplikaci na třídění mailů.. takhle je to práce snad na několik let.
Zároveň píšu pořád svůj deník z Ameriky, řekla bych, že jsem za půlkou, ale teď začíná cestování, takže každý den bude dost podrobný. Snad to letos dokončím. Jó, cestování, to jsme si to plánovali a všechno je jinak. Teď můžu na Ameriku zapomenout, vlastně i na Švédsko nebo i Německo. Kdo ví, jak to všechno bude. Zatím si můžu o cestování jen číst..
