Čas, ten hraje teď strašně důležitou roli. Hlavně posledních čtyřiadvacet hodin. Měla jsem štěstí, že jsem si přetahla všechny fotky z mobilu včas… asi necelou minutu předtím, než mi přístroj zkolaboval. Kdybych se to rozhodla udělat o pět minut později, už by to nebylo možné. Spojení se světem mám teda minimální, ani televize nefunguje, protože krabičku na DVB jsme si ještě nekoupili. 😛 Pouštíme si jen DVDčka, nebo filmy přes HDMI. Ty hrůzy balamutící lidi, které vysílají, nám ani nechybí. Na televizi jsem se přestala myslím dívat už na střední škole. Asi to skončilo společně se sledováním pohádek. Televizi jsem zapínala jen na Vánoce a když jsem zrovna vařila něco složitého. Poslední dobou ale při vaření poslouchám rádio, nebo hudbu z cédéček. Ještě že internet celkem funguje.
Problém ale nastal takový, že se nemám jak vzbudit. Bohužel nejsem člověk, který se sám vzbudí v určitou hodinu, kterou si určí. Ve spánku čas prostě neumím odhadnout. Je to děsný, většinou se celou noc nevyspím, protože mám strach, že zaspím. A tak mě to donutilo zajít do obchodu a koupit si budík. Je to můj druhý budík v životě. Je bílý a bohužel digitální. Jiný ale neměli. Můj první a poslední budík jsem dostala asi v 10 letech od dědy. Pamatuju si, že měl růžovou barvu. Fungoval asi 3-4 roky, pak se nějak porouchal a od té doby jsem používala mobil. Vlastně je to ale fajn vrátit se zpátky k budíku, protože můj mobil má tu nevýhodu, že musí zůstat zapnutý, aby budil. Když ho vypnu, budík se tím deaktivuje. Bohužel i v letadlovém režimu nebudil. Takto můžu mobil klidně na noc vypnout a nastavit jen budík. Doufám, že si na něj zvyknu. Taky doufám ale, že i mobil oživí. Sice ho nemám moc ráda, ale už jsem si na něj zvykla a učit se na nový a vše si tam přesouvat, to by bylo zase na dlouho.
Jak to máte nastavené vy? Používáte budík v mobilu, nebo máte speciální budík na buzení? A nosíte hodinky? Já skoro vůbec. Mám období tak jednou za rok, kdy si hodinky na sebe párkrát vezmu, ale to je tak týden v kuse, pak je zas někam zahrabu a nevzpomenu si na ně. Nejradši bych chtěla čas nevnímat, nemít potřebu dívat se na hodiny. Řídit se jen podle světla. Takové chvíle zažívám jen o víkendu a nebo na dovolené. Chtěla bych se skrýt před těmi hodinami, jak ručičkovými, tak digitálními. Nevnímat pořád to, kolik mi ještě zbývá v práci z obědové pauzy. Ale bohužel hlavně díky práci to nejde. Zvířata to mají vůbec nejlepší, ty čas nevnímají jako my. Řídí se podle světla. Naší Rozárce je čas podle mě lhostejný. Je pro ni důležité čas krmení, to jsou její „hodiny“, jinak dokáže mít energie i v noci za tři kočky a běhá kočičí štafetu ze schodů do obýváku a z obýváku na chodbu klidně i pozdě večer nebo brzy ráno. Přes den je naopak schopná pořád spát a polehávat. Ale není se čemu divit, prý je normální, když kočka prospí denně až 16 hodin.
