Rozárka je nastydlá, nevím, jestli jsem to už psala. Chudáček, i když je sibiřská, potřebovala by ještě druhý kožíšek. Jó, kdybych ji pustila ven, tak by se musela nějak otrkat, takhle ale stačí trochu chladu a rýma je na světě. Kéž by ji to brzy přešlo, snažím se jí teď pořádně topit. 🙂 A podstrojovat. A máme pro ni taky kapičky, které dostane v pátek. Dnes už je to ale s rýmou přeci jen lepší, viděla jsem ji prsknout asi pouze třikrát.
Rozárka je věrná společnice. Teď si oblíbila toto křeslo. Sice není pro kočku úplně určené, ale proč by se kočka ptala? Samozřejmě si přivlastní vše, co se jí zalíbí. 🙂
Dneska píšu pohledy a dopisy. Po dlouhatánské době, skoro po roce, zase píšu dopis. Už mi dopisování vydrželo jen s jednou kamarádkou z Německa. Dnešní svět e-mailů bohužel papírovým psaním nepřeje, což je velká škoda. I když má to i svoje výhody.. pokud uděláte chybu, můžete ji smazat. Kdežto v dopisu se chyba jen tak lehce nezakryje a vypadá to nevzhledně.
Včera jsem byla na moc milé návštěvě, kde jsem poprvé vypila turka. Mno, nebylo to lehké, ale dala jsem to. Vzpomněla jsem si při tom na své blízké, mámu, J., aj., kteří taky turky milují. Myslím, že k takovéto kávě budu mít ale ještě hoodně dlouho cestu, než se mi zalíbí. Zda-li vůbec někdy.
Mějte se hezky a… už aby byl pátek.
