Přemýšlím, co bych o dnešním dni napsala. Vypila jsem lahev lahodné ovocné šťávy, snědla zeleninovou misku a uvařila si hned několik čajů. Vyčistila jsem si okna, vyprala záclony, napsala knížku do deníku a přepsala si 8 stránek ze syntaxe do mně přátelštější podoby. Taky jsem se sešla s kamarádem, i když jen krátce, ale zato intenzivně. Jsem ráda, že jsem vypadla na chvíli ven, že jsem se zas podívala do Havlíčkových sadů a že jsme se zas viděli. Připadá mi, že jsem si za tu hodinu a kousek stihla vyčerpat týdenní dávku slov. Ale když se vás člověk pořád ptá, tak proč neodpovídat? I když mé myšlenky jsou pořád neuspořádané a připadám si ještě trochu zpomalená. Na druhou stranu jsem zjistila, kolik je ve mně najednou energie, že se přeci jen zdaleka všechna nevytratila a že stačí málo a už je vám o hodně líp.
V knihovně jsem objevila jednu knížku, která se mi líbila včera v knihkupectví, tak mám radost, že jsem si ji mohla půjčit. Ve schránce jsem objevila bombastickou věc, o kterou se s vámi hned podělím. Asi je na vině trošku i sluníčko, že mi dneska šla práce celkem dobře od ruky. Přináším další odkaz na písničku, která mě zaujala během náhodné návštěvy u bráchy v pokoji.
z deviantart.com od kroeks