Mlhavé období pokračuje, ale já se těším za sluníčkem. Už brzy se ho dočkám. Díky za včerejší česnekový večer. Byl to prostě osud, že jsem tam šla. Naše stará jordánská parta se sešla v plné sestavě. Ještě teď páchnu česnekem. Ještě teď jsem přejedená. Hlavním tématem celého večera bylo jak jinak než cestování. Vyprávěly se zážitky a plánovaly se další cesty. Kdo ví, jestli se ještě v naší partě někam podíváme. Není jednoduché výlet naplánovat tak, aby to vyhovovalo požadavkům úplně všech. Pár z nás se vydává v únoru do daleké Gambie, ale mně tato země zrovna moc neláká. Našla jsem však parťačku na jednu spontánní cestu, která započne už tuto neděli. Přitom jsem měla jet s úplně někým jiným. Ale těžké je se domluvit, když ten druhý má jiné cíle, jiné představit a taky jiný budget. Nebudu radši o ničem psát. Až tam budu, tak tam budu. Teď se musím pořádně vyspat, protože jsem se do postele dostala až ve 2:30 ráno. Šla bych běhat, šla bych plavat, ale tělo nemůže…musím si odpočinout. Budu to na zítřek a na čtvrtek fakt potřebovat.
Koupila jsem Rozárce tuto rostlinu, aby zachránila náš drahocenný spánek. Zatím to jakžtakž funguje, ale bojím se, kdy ji omrzí a začne zas celou noc pomňukovat. Přidávám i video, poslechněte si, jak to hezky křupe. 😀
