Jsem unavená, pořádně unavená. Včera a dnes jsem hodně řídila, včera jsme s D. uběhly nakonec ve tmě celých 10 kilometrů a dneska jsme s mým milým strávili večer v aquaparku. Byli jsme spolu takto v bazénu víc jak po půl roce. Je to možné? Moc jsme si to užili, hlavně závody na tobogánech. 😀 Neskonale se těším na víkend a domů. Ještě přežít poslední karamboly v práci. Ještě se nechat jednou vzbudit budíkem, a pak nás čekají dva dny klidu. A volna. Te né všechny ehm, že? Ale tak aspoň napůl. Poslední dny mám divné sny. D. mi říkala, že když se mi zdá o těch, kteří tu už s námi nejsou, tak to znamená, že do dvou dnů bude pršet… nebo sněžit. A taky že jo! To jsou zvláštní výklady snů, ale asi na tom něco je. Nejraději mám, když se mi nic nezdá, když mám pořádně hluboký spánek. Možná se mi bude dnes zdát o horách, přečetla jsem totiž několik kapitol o evropských stezkách od Lucky Kutrové. Je trochu moje inspirace, i když jak to čtu, tak si říkám, že si klidně nějaké Mont Blancy nechám klidně ujít. A na ferraty by mě určitě nikdo nedostal. To bych se ani neoznačila vyloženě za člověka, který se bojí výšek, ale ostré skály, lana a jištění se…ne díky! 🙂
