Tak jsem chtěla něco napsat, ale po 14 dnech mám v hlavě úplně vymeteno, takže se mi těžko hledají nějaká slova. Není dobré dát si od psaní na delší čas pauzu, jako bych ztratila nit. Snad ji brzy zas najdu. Možná je to i tím drobným časovým posunem a tím, že jsem šla spát dnes v 6:30 ráno. Duší jsem ještě prostě na dovolené.
Čas od času je ale skvělé si odpočinou a zapomenout úplně na všechno. A to se nám na naší svatební cestě podařilo. Je pro mě těžké uvěřit, že ještě včera jsem se v šatičkách slunila před katedrálou, kdežto dnes drkotám zubama zachumlaná v bundě. Snažili jsme se nachytat takové množství sluníčka, aby nám vystačilo do zásoby na celou zimu. 😀 Jenže víme dobře, že to moc nejde. Bohužel. Ještěže máme vzpomínky, fotky a pár drobností, které jsme si přivezli a které nám budou naši cestu připomínat. A možná, že se nám podaří vypěstovat i tu strelícii. 😎 Zítra jí jdu každopádně kupovat domeček (obří květináč).
