Dneska jsem měla zvláštní sen. Takový ten, který se vám zdá blízko k ránu, kdy už si nejste jisti tím, že spíte, či bdíte. Možná je to tím, že jsem si četla před usnutím Das Meer, ale přesto mi to připadá zvláštní. Proč zrovna tam? Proč zrovna s tímhle člověkem? Stáli jsme na skále. Nebo spíš na útesu. Takovém opravdu hodně velikém, vysokém, nikde nic jiného, šli jsme pořád dál a dál a já se ho ptala, jsetli je to všude stejně vysoký. On řekl, že ne, že viděl úplně nizoučký skály, ale tohle bylo něco úplně jiného. Šli jsme dál, jako bychom byli na procházce, když se před námi najednou vynořil most. Kamenný most, jako by vyrůstal z těch útesů. Co bylo za ním? Hluboká propast. A dole burácející tmavě modré moře..vlny, které se tříští o kameny. Zastavili jsme se. A v tom mi začal zvonit budík. Co by se asi stalo dál? Snažila jsem se to nějak domyslet, ale už to nebylo ono. Kouzlo snu a spontánnosti je jedinečné.
z deviantart.com od Rezzan