To mi ten týden „krásně“ začíná. Otevřu IS a zhrozím se. Na dnešek odhadem třicet stránek na LW. Hodina začíná ve 12.30, takže to málo nestíhám.. Aspoň něco se pokusím teď přelouskat. Z Lispka jsem přijela v jedenáct v noci. Hned jsem zapadla do postele, tak moc jsem byla unavená.. Našla jsem prvního člověka, který tu na koleji taky bydlí a kterého znám. Jedna holka z exkurze, která je ve třeťáku. Ta mi taky ukázala jinačí trasu, kterou jezdí na kolej.. O ní jsem fakt vůbec nevěděla, možná ji budu používat spíš, než jak jsem jezdila dosud..Šalina mi jede odtamtud totiž až ke škole 🙂 To je legrační, už tu jsem víc jak půl roku a na tohle jsem nepřišla..
Celý čtvrtek, pátek, sobota a neděle mi utekly strašně rychle. Je to tím, že program byl hodně nabitý, takže jsem se málokdy stačila na delší chvíli zastavit. Ale tak to právě má správně být. Lipsko..to je zvláštní město, na jednu stranu máte pocit, že jste pořád v Praze/Brně, na druhou je to tam úplně jiné než kde jinde. Pátek-den, kdy byl veletrh, byl pro mě asi nejnáročnější den. Ale také bezkonkurenčně nejlepší. Kolik knížek mi prošlo rukama..nejmíň sedm setkáních s různými autory jsme se účastnila.. No nebudu sem vše podrobně vypisovat, mám to ve svém cestovním deníku.. Budu sem ale dávat postupně různé fotky, které myslím mluví za vše.. I když úplně za vše asi ne.. to se musí zažít na vlastní kůži! První fotky ale přijdou až příští víkend, protože karta z foťáku mi žel nepasuje do notebooku.
V sobotu večer jsem se setkala s Mirjam Pressler. Na vlastní oči jsem ji viděla! Předčítala z knížky Ein Buch für Hanna. A také odpovídala na různé otázky, jak to sepisovala, jestli dívka na obálce je opravdu Hanna, proč píše o 2. sv. válce..apod. Mám její autogram. Řekla jsem jí, že jsem četla Malku Mai a že s mi to moc líbilo. Potešila jsem ji 🙂
Myslím, že celkově jsem si procvičila spíš hören(poslech), než sprechen(mluvení). Ale i to je moc dobré. Co jsem chtěla říct, nějak jsem řekla a všichni nakonec všechno pochopili. Poznala jsem další nové lidi z naší univerzity studující germanistiku/skandinávská studia a s některými jsem si náramně rozuměla. A vůbec nevadilo, že jsem byla ve skupině nejmladší. Zvláštní kouzlo také mělo to, že jsme třeba v kavárně mezi sebou často mluvili německy..všichni Češi..ale Jana říkala: Jetzt sind wir in Deutschland, also wir werden Deutsch sprechen.. A pak.. občas mezi námi byla i naše německá lektorka.. a to se automaticky přepli všichni na němčinu.
Užijte si den, doufám, že ho nestrávíte celý nad učením jak já..
z deviantart.com od the-amazing-seven-7